Před 70 roky měla světovou premiéru Čapkova hra Bílá nemoc
Praha 26. ledna (ČTK) - Protifašistické a protiválečné drama Bílá nemoc psal spisovatel Karel Čapek v době, kdy nacistické Německo uzavřelo smlouvy s fašistickou Itálií a Japonskem a vehementně, prozatím jen slovně, začalo napadat Československo. I když formy válečného nebezpečí a násilí se za 70 let poněkud změnily, střetávání humanismu s fanatiky nejrůznějších "svatých pravd" je dnes stejně aktuálním tématem jako 29. ledna 1937, kdy měla hra světovou premiéru. Bílá nemoc byla od té doby také přeložena do mnoha jazyků.
Hra byla poprvé uvedena na dvou jevištích zároveň, a to ve Stavovském divadle v Praze a v Zemském divadle v Brně. Bez povšimnutí nezůstalo režijní provedení ani herecké výkony, které na pražské scéně předvedli Hugo Haas (pacifista doktor Galén), Zdeněk Štěpánek (válkychtivý Maršál), Bedřich Karen (ředitel výzkumné kliniky) nebo Václav Vydra (zbrojař Krüg). Dobová kritika vyzdvihla mistrnost Čapkových dialogů či dokonale vyhrocený konflikt, autorovi ale naopak vytkla zjednodušenou psychologizaci postav nebo závěrečný patos.
V Bílé nemoci, která zachvacuje lidstvo, proti sobě Čapek postavil dva odlišné charaktery - rozpínavého diktátora, který svými demagogickými projevy strhává lid k válečné psychóze, a skromného lékaře, jež zná cenu života i lék. Doktor Galén odmítá léčit zbrojaře, požaduje zastavení výroby zbraní. Krüg proto chce po Maršálovi, aby uzavřel mír. Ten ale odmítá. Teprve když je sám nakažen nemocí, je ochoten přistoupit na Galénovy podmínky. V okamžiku, kdy mu lékař přináší lék, je ušlapán zfanatizovaným davem provolávajícím slávu válce.
Divadelní premiéře hry předcházelo její čtení určené jen užšímu okruhu zasvěcenců. Vznikly totiž obavy, aby Bílá nemoc nevzbudila nežádoucí politický ohlas. Bylo totiž více než jasné, že téma se dotýká poměrů v sousedním Německu. Před uvedením dramatu byl text podle svědectví Františka Götze, tehdejšího dramaturga činohry Národního divadla, předložen policejnímu ředitelství k revizi. Objevily se také snahy o zastavení inscenace. Ve finále byla například změněna německá jména - ze zbrojaře barona Krüga se stal Krog.
Důležité bylo, že za uvedením Bílé nemoci stál také prezident Edvard Beneš. Ten však oponoval tragickému závěru hry. Byl by si přál takové vyznění, které by podpořilo jeho politické úsilí a posílilo víru ve vítězství jeho zápasu na obranu republiky. V dopise Benešovi z prosince 1936 jej Čapek informoval o některých dílčích změnách textu, které provedl na základě jeho připomínek. Směřovaly převážně ke zpřesnění a objasnění Čapkova vztahu k válce. Pesimistické vyznění hry však autor ponechal.
Ještě v roce 1937 byla Bílá nemoc také zfilmována, premiéra se konala 21. prosince. Hlavní role byly obsazeny stejnými herci jako v pražské divadelní inscenaci. Haas se kromě nezapomenutelné hlavní role zhostil také režie. Snímek Bílá nemoc se řadí mezi nejlepší díla československé kinematografie vůbec.
Literární činnost Karla Čapka (1890 až 1938) byla mnohostranná. Převládají v ní povídky, fejetony, cestopisné obrázky a novely. Vrcholem jeho díla jsou romány a hry zaměřené proti fašismu. Kromě Bílé nemoci je to Válka s mloky a Matka.
Markéta Veselá rmi hš
