Čtvrtou premiérou letošní sezóny budou v Městském divadle v Mostě Naši furianti
Městské divadlo v Mostě uvede oblíbenou českou hru Naši furianti od Ladislava Stroupežnického. Tvůrci inscenaci pojali jako divadlo na divadle. Na jeviště vstoupí soubor, který dostane za úkol nastudovat Naše furianty. Vzniká tak prostor pro prozkoumání českého naturelu a národního folkloru a vytvoření obrazu české krajiny s jedinečnými lidmi v ní. Novinářům to řekl režisér Mikoláš Tyc. Premiéru bude mít komedie na velké scéně 6. června.
Mostecké divadlo uvádí inscenaci od roku 1969 počtvrté. „Chtěli jsme se na furianty podívat s nadhledem, pohrát si s tím statusem národního pokladu a ověřit, zda se stále jedná o živý materiál a funguje. Pro mě funguje hodně a stále," uvedl Tyc. Text má podle něj v sobě vytrvalé napětí mezi láskyplným a výsměšným pohledem, což se tvůrci snažili převést na jeviště.
Na scénu přichází na začátku skupina herců, kteří chtějí nazkoušet hru. Nejprve se jí vysmívají, dělají si z dialogů legraci, ale později hře propadnou. Dramaturg Martin Macháček uvedl, že cílem bylo vyhnout se patetické idealizaci i násilným posunům dobových událostí k současnosti, trochu se zasmát, ale především s úctou posunout do popředí ta témata, která byla v době vzniku Našich furiantů revoluční. Hra je podle něj moderní v tom, že je plná silných emancipovaných žen.
Stroupežnický hru komponoval jako sérii navzájem se prolínajících zápletek, jejichž motivy se zrcadlově vracejí. Celkový chaos podle dramaturga tlumí právě mimořádně silné ženské a do té doby nevídaně emancipované postavy.
S odstupem se dramaturg s režisérem podívali na nářečí, oblečení či hudbu. „Aby folklor naplnil význam toho slova, nesmí jít o skanzen," uvedl Tyc. Kostýmy proto nenesou znaky konkrétní etnografické oblasti, znějí ty nejrozšířenější lidovky. „Hledáme, co přežilo do dnešních dnů, to se pak zrcadlí ve scéně, folklor používáme velmi volně," řekl. Samotné furiantství se pak dotýká podle tvůrců i současné divadelní praxe. Divadlo na divadle podle něj poskytuje nejlepší prostor, jak být láskyplní k autorovi a zároveň výsměšní k postavám.