Premiérou hry Milana Uhdeho začne Československé jaro 2007
Praha 8. března (ČTK) - Vůbec první uvedení hry Milana Uhdeho Zázrak v černém domě zahájí v pátek 9. března v pražském Divadle Na zábradlí třetí ročník projektu Československé jaro, v němž tato scéna představuje novinky domácích autorů. Autor ji v rozhovoru se zpravodajem ČTK označil za "uleželou" jako olomoucké syrečky. Napsal ji totiž už před pěti lety.
"Ale první její obraz jsem napsal už v roce 1989. Po deseti letech, kdy jsem byl v politice, jsem na ní plných pět let pracoval. Není tedy vysypána na jedno posezení," řekl Uhde a přiznal, že předobraz příběhu čerpal z okruhu vlastní rodiny.
Příběh hry se odehrává v rodinném domě, kde bydlí staří rodiče s dospělou, nervově labilní dcerou, kterou opustil manžel. Jednoho rána k nim přijedou jejich synové s rodinami, aby společně vyřešili dědictví. Otec na domě lpí, s úporností ho stále neodborně opravuje, i když je jakýmsi rodinným prokletím. Groteskně tragikomický příběh odkrývá nejen rodinné animozity, například bratři mají diametrálně odlišnou politickou minulost, ale i značnou část československé historie od 30. do 90. let 20. století.
Inscenaci nastudoval režisér Juraj Nvota s hudbou Michala Pavlíčka. Na jevišti se objeví Jiří Ornest, Marie Spurná, Igor Chmela, Leoš Noha, Alena Štréblová, Natálie Drabiščáková, Magdaléna Sidonová a Miloslav Mejzlík.
Uhde přiznal, že původně bylo jeho ctižádostí vytvořit velkou činohru. Proto také vznikající text nabídl pražskému Divadlu na Vinohradech. "Pak byl otištěn, měl jsem od něj odstup a začal pochybovat o tom, zda jsem se tak trochu nespletl v adrese - nadšeni z toho nebyli. Je to intimní příběh, má vzor v grotesce, a chtěl jsem si ho vzít zpět," uvedl dramatik. Pak se ale případ začal protahovat. Měli ho postupně na stole Jiřina Jirásková, Jiří Menzel i Martin Stropnický a od původní objednávky k premiéře se nakonec vlekl přes osm let.
"Neuměl jsem se nabídnout. Celý život jsem byl buď mladým prominentním či zakázaným autorem," vysvětlil. To, že hru loni přijal tehdejší umělecký šéf Divadla Na zábradlí Jiří Pokorný, označil za šťastný moment. Je rád i za režiséra Nvotu, jehož Náměstí Hrdinů viděl na této scéně třikrát. Ani si už nepamatuje, kolik verzí napsal, ale nejméně sedm jich bylo. Nakonec přišel na to, že je to intimní příběh pro malé jeviště. Jednání s Pokorným se prý odehrálo přes víkend a dohodli se hned.
Zdržení Uhde nepovažuje za malér. "Leccos jsem se o té hře dozvěděl a nové verze jí prospěly. Takže vše, co se děje, je k něčemu dobré," dodal.
"Když píšete o vlastní rodině, máte sklon jako kdysi malíři, abyste do davových scén zakomponoval svůj autoportrét," odpověděl Uhde na otázku, zda se v textu "objeví" na jevišti. Postavy hry jsou prakticky všichni právníky, jako jeho rodiče. Navíc ho lákalo udělat disidenta postavou protivnou, a vzdálit se tak politickému nazírání.
"Osobně jsem v politice během osmi let nenašel to, co jsem hledal. Záměrně jsem usiloval, aby disident Dušan Pompe - i to jméno je pompézní - nebyl andílkem, protože život v pravdě se nedá brát jednoznačně. V pravdě se nebydlí, to není obytný prostor. A tak má Pompe ve svých výpadech proti rodině pravdu, ale je to nelaskavý člověk, čímž se hodnota jeho výroků snižuje," dodal Uhde.
Pokud by se do jeho tvorby mohly započítat úpravy či různé dramatizace, tak naposled uvedla brněnská Mahenova činohra novou verzi Pohádky máje v dubnu 1999.
Jiří Borovička kš
