Syntetické očistné drama v divadle Alfred ve dvoře

ČT 12 PÁ 13 SO 14 dubna 2007 20.00 

ALFRED VE DVOŘE

PROKLÍNÁNÍ

Envoi

syntetické očistné drama

O skupině:

Envoi vznikl roku 1996 v Praze. Věnuje se především divadlu a hudbě, různým mezioborovým činnostem (výstavy, instalace, přednášky, dílny), ale i zhotovování autorských knih (poezie, grafika). Před diváky a médii zůstávají jednotliví členové v anonymitě, vystupují pouze jako Envoi. Kladou tak důraz na dílo samotné, nikoli na důležitost jednotlivců a kult osobnosti, který je dnes většinou upřednostňován. Umělec je zde kvůli dílu, nikoli dílo kvůli umělci. Pro svůj intenzivní výzkum principů dramatických situací si Envoi zpočátku vybírali záměrně nedivadelní místa, na kterých určitou dobu pobývali a prováděli pokusy. Ty potom vyústily v divadelní tvar (zahrnující tanec, hudbu a písně, mluvené slovo i výtvarné divadlo), který vycházel přímo z duše místa a byl uveden před diváky pouze jedenkrát. Mezi tyto divadelní události pohybujícími se na hraně mezi site specific a rituálním dramatem patřily například projekty:

Pohotovost (Tábor 1997) - starý opuštěný pivovar,

Spojení Závisení (Nová Paka 1998) - sjezdovka, povalený skokanský můstek, les

Chárón (Val u Dobrušky 1999)- s výtvarníkem K. Kinterou - v automobilu v lese, na poli

1-1-1 (Praha, Rudolfinum 2000) - na akci Hnízda her

Zážeh (Nová Paka 2000) - paseka, cesta a rybník

Skupina Envoi o své práci říká:

„Považujeme všechny divadelní složky za stejně důležité. Pro každé představení volíme nový specifický přístup, který co nejvíc vyhovuje danému tématu.

Proklínání je zároveň přehodnocením veškeré naší dosavadní snahy o naprostou syntézu a vyváženost všech divadelních složek a zároveň je krokem do neznáma. Znovu se snažíme (pro nás zcela novými prostředky) objevit, co divadlo vlastně je, jak komunikovat s diváky co nejpřímějším způsobem, jak vrhnout do prostoru tu správnou otázku? Hledáme kořeny divadla. Vztah herce a diváka bez zbytečného pozlátka a hypnotizování mocnou scénografií nebo výpravou.

V prapůvodním plánu jde o syntetické očistné drama, pokus o rituál moderní doby beze všech náboženských a ideologických zátěží.

Chceme abstrahovat z divadla jen to nezbytné a proto jsou tři herci zároveň tanečníky, zpěváky i zvukaři a osvětlovači celého představení. Důležitější než dokonalá taneční průprava se stává koncentrace, schopnost vcítit se, imaginace těla, paměť těla, cit pro správné načasování…

Snažíme se ovládnout všechny možnosti hercova těla. Barvy hlasu, intonace. Pracujeme s pamětí těla. Co tělo dělá automaticky? Jak si pamatujeme předměty, prostor? Automatický postoj v určitých situacích. Ideální práce s předměty, s váhou, těžištěm. Tanec s předměty se může proměnit v loutkoherectví. Necháváme věci mluvit…“