BREL – VYSOCKIJ – KRYL / Sólo pro tři – nová premiéra Petra Zusky
BREL – VYSOCKIJ – KRYL
Sólo pro tři
Hudba: Jacques Brel, Vladimír Vysockij, Karel Kryl
Námět, choreografie a režie: Petr Zuska
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Lucie Loosová
Světelný design: Petr Zuska, Pavel Kremlík
Zvuková režie: Zbyněk Perla
Baletní mistři: Veronika Iblová, Jan Kodet
Překlady básní: Jiří Dědeček
Tančí: sólisté a soubor baletu Národního divadla
Světová premiéra: 19. května 2007 v Národním divadle
II. premiéra: 20. května 2007 v Národním divadle
Reprízy: 23. 5., 7. a 28. 6. 2007
Tři zpívající básníci, tři velcí umělci, tři lidé. Tři různé kultury, osobnosti, osudy. Ač rozdílní v rámci jazyka, hudebního projevu i poezie textů, přesto existuje daleko více toho, co je naopak spojuje. Dnes již klasici, kteří se klasiky stát nechtěli, jako by promlouvali podobnou řečí. Slovy, která tryskají hluboko z nitra hrudníku a která jsou pravdivá tak, jak pravda jen dokáže být. Slovy, která neúnavně rebelují proti násilí, šosáctví a zradě, která nepřestanou vyzdvihovat cit, něhu a lásku. Tři nekompromisní bojovníci za lidství s velkým „L“.
Taneční divadlo s podtitulem „Sólo pro tři“ není čistě narativním příběhem. Spíše jde o obrazy spojující se v jakousi bizarní mozaiku, jež je „flashbackem“ někoho, kdo se možná jmenuje Jacques, možná Vladimír nebo snad Karel… Ale to je vlastně jedno. Tento „kdosi“ v sobě nese střípky všech tří a vlastně do určité míry dnes mluví za ně. Ve smyslu nekonečné oslavy života, nesmiřitelnosti se špatností, zlem a marností, v rámci svérázného humoru, bezbřehého smutku a nevyhnutelné samoty. V duchu nespoutané vnitřní energie, která dává vzniknout něčemu tak neotřelému a originálnímu, která ale rovněž vysává a zabíjí. Energie, která se „podepsala“ i na mnoha dalších umělcích a velkých lidech a která podle mého má co do činění i s osobností Borise Rösnera, vynikajícího českého herce, který měl být původně součástí tohoto projektu jako spolutvůrce a interpret. Borise jsem si vždy velmi vážil jako umělce i přítele a toto představení je mu tedy z mnoha důvodů věnováno. Boris odešel nečekaně a předčasně paradoxně podobně, jako ti tři výše jmenovaní.
O smrti jako takové nikdo z nás tady nic moc neví. Jisté je, že bez ní není ani života - respektive život sám si ji nese s sebou. Není to tedy jen jakási bezpohlavní tryzna, je to něco, co nás provází, co je všudypřítomné, nevyhnutelné a čekající v čase nám vyměřeném. Anděl, ďábel, květina, umírající kamarád, narozené dítě, láska, něha, černý humor, milenka, matka…děvčátko s páskou na očích.
Srdečně Vás zveme na tiskovou konferenci u příležitosti světové premiéry, která se uskuteční ve středu 16. května 2007 v 16.00 ve velké zkušebně baletu Národního divadla (Anenské náměstí 2, Praha 1).
Zdroj: h.bartlova@narodni-divadlo.cz
