Moliere

MOLIERE
Autor: Michail BULGAKOV
Divadlo v Dlouhé, Praha 1
26. června 2007

Ačkoliv je většina inscenací nastudovaných uměleckým souborem pražského Divadla v Dlouhé velmi podařená, o Molierovi se takto jednoznačně vyjádřit nemohu. Představení je velmi nevyvážené. Silná místa se střídají s dramaturgicky a obsahově naprosto prázdnými a nic-neříkajícími výstupy. Režisér Sergej Fedotov zřejmě neměl dostatek inspirace a chyběl mu polibek múzy.

Ale začnu optimisticky: co je podařené na jedničku, to jsou scéna a kostýmy Adama a Evy Pitrových. Pochvalu si zaslouží i samotní kulisáci za rychlou a tichou přestavbu scény za reviálkou. Inscenace tak má své rozumné tempo a přiměřeně se jí daří udržet pozornost diváků. Kostýmy jsou nádherné. Nestává se často, aby kostýmní výtvarník dokázal respektovat dobu a místo děje a sociální či profesní postavení svých postav. Evě a Adamovi Pitrovým se to povedlo. Kostýmy hýří barvami a hned na první pohled poznáte kdo je král, kdo sluha, kdo kardinál a kdo mušketýr.

Ani hereckým výkonům není dvakrát co vytknout, ale ani je nelze jednoznačně chválit. Herci hrají tak nějak bez zápalu a bez nasazení, jakoby je to vůbec nebavilo. Hře tak chybí takové to zvláštní záření, které dělá kumšt kumštem. Je to, jako kdybyste si natáhli mechanickou loutku a ta jen tupě opakovala pohyby a grimasy, které má naprogramované. Škoda.

Vysloveně zklamáním pro mne byl Filip Čapka. Viděl jsem ho už v několika inscenacích a vždy hrál s chutí a s elánem. Tady jako by byl opařený. A nejen on. Ilona Svobodová, Magdalena Zimová, Martin Matejka nebo Miroslav Hanuš. Ti všichni hrají jakoby mimochodem.

Čest Divadlu v Dlouhé zachraňují Miroslav Táborský s Jiřím Wohankou. Oni jediní na mne působili jako opravdoví profesionálové. Jejich mimika i jejich jevištní pohyb byly přiměřené a nepřehnané. I jejich projev slovní byl na velmi dobré úrovni. Škoda jen, že překlad Aleny Morávkové je občas trochu šroubovaný a nesrozumitelný.

Inscenaci Moliere v pražském Divadle v Dlouhé Vám i přes výše uvedené mohu s klidným svědomím doporučit. Jednak vychází z historických podkladů a není to tudíž žádná fikce a za druhé pevně věřím, že 26. června 2007, kdy jsem představení viděl já, herci pouze neměli svůj den. Což se může stát každému.

„Život je krátký, umění trvalé.“

Pavel Klejna
REcenzeCZ
pavel@klejna.eu