V DISKu bude mít premiéru hra W. Shakespeara Titus Andronicus_Let mouchy

William Shakespeare:

TITUS ANDRONICUS_LET MOUCHY

Nesnesu pohled na násilí!

Římské impérium expanduje. Nově dobytá území, zajatci, sláva... Fiktivní Shakespearův zlom v římských dějinách. Znetvořená dívka uprostřed lesa. Kdo jsi? Ne, počkej, počkej, neutíkej!

Volání opuštěného jedince na opuštěném náměstí. Jsem pro vás vzduch? Lidé, kterým z rukou padají předměty, lidé, kterým padají ruce. Strašné činy_nezáviděníhodná úmrtí_hořké slzy_kapky potu... k nalezení v první tragédii Williama Shakespeara, o níž T. S. Eliot prohlásil, že je pera tak velkého dramatika nehodná.

I. premiéra 4. listopadu 2007 od 19.30 hodin

II. premiéra 7. listopadu 2007 od 19.30 hodin

Nejbližší reprízy: 14. a 22. listopadu

překlad Jiří Josek

úprava Matěj Samec a Petra Tejnorová

režie Petra Tejnorová

dramaturgie Matěj Samec

scéna Antonín Šilar

kostýmy Marie Černíková

loutky SuHo Moon

hudba Marek Doubrava a vokálně instrumentální soubor Doubravánek

pohybová spolupráce Rostislav Novák

produkce Eliška Patzelová, Linda Šilarová

osoby a obsazení

Titus Jakub Gottwald

Marcus, Titův bratr Václav Jelínek

Lavine, Titova dcera Barbara Humel / Kristýna Matějová

Titův syn (3x) Jakub Folvarčný

Jiní Titovi synové, ti mrtví (21x) Doubravánek

Lucius, Titův vnuk Ondřej Bauer j.h.

Tamora Vendula Štíchová

Demetrius, Tamořin starší syn Zdeněk Pecha

Saturninus, starší syn zesnulého císaře Zdeněk Pecha

Chiron, Tamořin mladší syn Jiří Kout

Bassianus, mladší syn zesnulého císaře Jiří Kout

Aron, černoch Petr Vančura

Císařská chůva Tereza Tausingerová

To, co jednoho nezabije, druhého zmrzačí.

Když byla hra Titus Andronicus, pravděpodobně první Shakesperova tragédie, uvedena poprvé v roce 1594 v divadle Růže, stala se kasovním trhákem. Diváci se rádi pokochali smrtí a násilím na jevišti, které hra nabízí ve vrchovaté míře. Pak se na ni zapomnělo, leckterým shakespearologem byla dokonce označena za plitkou, hloupou, nesoucí všechny negativní známky prvotiny, nebylo-li Shakespearovi její autorství popíráno úplně. Dodnes se o ní mluví pro jistotu raději jako o hře shakespearovské než Shakespearově. Není znám žádný literární ani historický zdroj, kterým by se Shakespeare nechal inspirovat.

Titus Andronicus je hra krutá, hrůzná, děsivá. Není snadné oblíbit si její postavy, mít pro ně pochopení, být jim blízký. To i přesto, že se vyznačují podobnými touhami jako každý z nás: snaží se najít své místo mezi ostatními lidmi, zapojit se, úspěšně realizovat svou existenci na světě, mají strach o sebe a svoje děti. Většina z nich ovšem nepřežije. To, co však jejich smrti předchází, dělá ve výsledku ze smrti klidné, laskavé pohlazení. Smrt je vykoupením, kterým jedině je možné zbavit se následků svého osobního prokletí, totiž úzkosti, opuštěnosti strachu a samoty. Mít blízko k těmto postavám znamená pochopit jejich utrpení. Utrpení, které je stejně jako jejich činy strašné, právě proto snad tak obyčejné a lidské.

Děj hry je zasazen do Říma, který je obvykle chápán jako synonymum pro vrcholnou formu lidské civilizace, totiž místa, které je plné kultivovaných lidí a které je veskrze bezpečné. Řím vysílá válečné výpravy nikoliv snad proto, že by byl v ohrožení a musel se bránit, ale především kvůli dobytí dalších provincií a rozšíření svého impéria. Jde o civilizaci na vrcholu slávy, o které však všichni víme, že ji dřív nebo později čeká pád. Je to fiktivní, kriticky pojatý mikrosvět.

Proč právě sem, do rozvinutého římského impéria je zasazena hra tak hrůzná? Tak hnusná?

Jak tenké jsou hranice mezi civilizací a barbarstvím, moudrostí a šílenstvím, úspěchem a prohrou, požehnáním a prokletím, mezi tragédií pomsty a groteskou? A jak rychle se jedno může změnit v druhé?

„…Zajímá mě, co je za slovy. Titus Andronicus jako krev_pot_blankvers_slzy. Nechtěla jsem dělat přepis, chtěla jsem dělat Shakespeara,“ říká režisérka Petra Tejnorová.

A dramaturg inscenace Matěj Samec dodává: „Čím vším pro nás tedy William Shakespeare je? Dvěma paláci plnými spisovatelů, životem, inspirací, ke které je možno se stále vracet. Vycházíme z textu a na základě jeho objevení stavíme svůj obraz, v interpretaci i volbě jevištních prostředků však zůstáváme svobodní. Pracujeme s takovým jazykem, který je nejen veršovanou rétorikou, ale též se stává součástí hercova těla.“

Představte si mouchu. Jak vzlétne. Jak se odrazí, nabírá výšku. Jak letí.

Srdečně vás zveme na Tita Andronika_Let mouchy.

„Požehnaná byla doba, kdy se tragédie Titus Andronicus mohla zdát lidem nevkusně krvavá a za vlasy přitažená. V dnešním světě je bohužel až nepříjemně aktuální,“ řekl Jiří Josek, jehož překlad bude v divadle DISK českou premiérou.

Samec Matěj

Zdroj: brabencova@divadlodisk.cz