Pohádka z Národního divadla v Olivově dětské léčebně
Umělci Národního divadla v Praze a Olivova dětská léčebna v Říčanech chystají večer pro děti a jejich rodiče s názvem "Sněhová královna z Národního divadla aneb Jak se dělá pohádka".
Herečky Miluše Šplechtová a Kateřina Holánová, dramaturgyně Iva Klestilová a tiskový mluvčí činohry Tomáš Staněk provedou diváky celým procesem inscenování - od prvního nápadu, přes inscenační poradu, obsazení, čtenou zkoušku, jevištní a kostýmní zkoušky až po generálku a premiéru. Zpestřením jistě bude řada ukázek, soutěže pro děti a závěrečná beseda s umělci.
Akce proběhne ve čtvrtek dne 6. prosince 2007 od 18:30 hodin přímo v kapli říčanské léčebny. Výtěžek z benefičního večera bude věnován na zkvalitnění služeb, které jsou poskytovány dětem na ozdravných pobytech.
Olivova dětská léčebna, o.p.s. pomáhá především malým pacientům s dýchacími, alergickými a kožními obtížemi, ale také těm dětem, které se ne vlastní vinou dostaly do obtížné životní situace. Věříme, že povídání spojené s besedou a ukázkami z připravované inscenace Andersenovy Sněhové královny poodhalí malým divákům kouzelný svět divadla, do kterého se pak budou celý život rádi vracet.
Pohádka na jevišti
Pohádky odpradávna vznikaly tak, že je matky či babičky vyprávěly svým dětem a vnoučatům. Pohádky byly příjemným oživením zimních večerů a už tehdy, když se předávaly z generace na generaci, je nutně provázela určitá míra dramatizace. Vypravěč nebo vypravěčka bezpochyby podvědomě či vědomě měnili hlasy, aby vyjádřili charakter postavy, k vykreslení atmosféry si možná pomohli intonací či různou intenzitou hlasu. Poté, co se pohádky začaly zapisovat, vstoupila do hry mnohem více fantazie samotného čtenáře.
Pohádka měla vždy své neopakovatelné kouzlo, a proto zasáhla snad všechny obory umění - objevuje se nejen v literatuře jako takové, ale najdeme ji v činohře (kdo by neznal třeba Radúze a Mahulenu, Princeznu Pampelišku,...), v baletu (Labutí jezero, Louskáček,..), opeře (Rusalka, Kouzelná flétna,…). Pohádky inspirovaly malíře, sochaře a samozřejmě i filmaře. Vždyť české filmové pohádky jsou proslavené po celém světě a Vánoce bez pohádek v televizi už si ani neumíme představit.
Pohádka divadelní má ovšem zvláštní postavení - buď, jak už jsme se zmínili, byla pro divadlo přímo napsaná, a pak čeká inscenátory nelehký úkol - předložit divákovi pohádku tak, aby i bez filmových triků dokázali zachovat kouzla a čáry (kterých bývá v pohádkách nemálo), aby se uměli vyhnout divadelním trikům a klišé, která by dnes mohla působit směšně,… zkrátka aby dokázali zaujmout dnešního poněkud zmlsaného diváka - toho dětského i toho dospělého (ani jeden z úhlu svého pohledu neodpustí věru nic).
Pokud se tvůrci rozhodnou, že dokonce budou inscenovat pohádku, která pro divadlo přímo napsaná nebyla - jinými slovy - je potřeba ji teprve zdramatizovat pro jeviště, čeká je úkol téměř nadlidský: Vybrat z bohatého děje to nejdůležitější, aby se vešli do určitého časového limitu (knížku maminka může odložit se slovy: "Jdeme hajat, dočteme to zítra" - to, jak jistě uznáte, v divadle nejde).
Atmosféru scény, na kterou si autor vyčlenil několik odstavců s použitím barvitých přídavných jmen a příslovcí, musí režisér za pomoci scénografa vymyslet tak, aby odpovídala autorově líčení, ale nechat přitom prostor divákově fantazii. Charaktery postav, o nichž nám autor může klidně sdělit, že je to například nezkušený a prostý mladík, zlá a namyšlená princezna nebo starostlivá stařenka, musí inscenátoři vyjádřit za pomoci dialogů a herci pak svou interpretací.
A to jsem jistě ještě na mnoho věcí zapomněla, protože jsem nikdy pohádku nedramatizovala - omezuji se na roli vděčného diváka či nevděčného kritika. Protože ale jedno vím jistě, a sice to, že čtenářů "díky" filmům, počítačům a komiksům ubývá a že číst autory jako je Němcová, Grimmové, Perrault, Wilde či právě Andersen, nebylo lehké ani v době mého dětství, patří inscenátorům už dopředu můj dík a obdiv.
Ono dokázat, aby byl spokojen pan Andersen, dnešní malý i velký divák i sama Sněhová královna, to opravdu není jednoduché!
Dana Flídrová
Info: www.narodni-divadlo.cz a www.olivovna.cz
Zdroj: Markéta Maršálková, marvox@seznam.cz
