Jitka Smutná: Zlomatka jako jam session
Jitka Smutná, herečka Městských divadel pražských, exceluje v režii P. Gábora ve hře Zlomatka. Experiment, v němž se na scéně promíchají čeští a slovenští, herci zahájí 25. ledna v divadle Rokoko nekomerčně pojatou přehlídku slovenského divadla.
Hra italského autora Maria Gelardiho vyprává o drsném střetu matky se synem, který se jí přizná ke své homosexualitě, obecně je však o srážce otevřenosti s omezeností, snahy o domluvu a neochoty naslouchat. Co na Zlomatce v režii Petera Gábora zaujalo nejvíc Vás?
Jitka Smutná: Pro mne je nejzajímavějším momentem agrese prostřednictvím lásky, která je u hlavní hrdinky stejně silná, jako sebezahleděná a vlastně strašně sobecká. Matka svého syna miluje, nechce ho ztratit a tak se ho za každou cenu pokouší “vyléčit”. Na lásku, která pokouší toho druhého předělat a bezohledně si ho přivlastnit, si myslím musíme každý dát pozor.
Přesto – ve Vašem podání je matka, bigotní a v podstatě primitivní osoba, zajímavě odstíněná figura: jaký moment ji podle vás zlidšťuje?
Jitka Smutná: Především to, že je to máma, která sama velmi trpí: měla těžký osud, protlouká se ne zrovna čestnými způsoby, a zvykla si sveřepě zavírat oči nad vším, co by mohlo narušit její vidění lidí a světa. Šťastná ale není – protože tenhle postoj k žádnému štěstí nevede a jak se ukáže, ubližuje i ostatním… Já sama věřím, že osobně prožitá zkušenost má pro každého člověka velkou cenu, ale taky si myslím, že nastávají chvíle, kdy je nutné zažité a třeba i léta “fungující” názory najednou znovu prověřit. Také o tom vypráví hra Zlomatka.
Zažila jste nějakou zajímavou diváckou reakci?
Prostor Divadla v Řeznické, kde je hra na repertoáru, je malinký, a tak v hledišti bezpečně poznám lidi, kterých se Zlomatka týká – ať už z jakéhokoli úhlu. Vzpomínám si třeba na kluka z Korměříže, který za námi přišel po představení: i on se chystal rodičům přiznat svoje zaměření a do divadla šel nabrat zkušenosti a asi i sílu. Častou reakcí diváků je ale i osvobozující smích: v tom smyslu, že smáti se, znamená “lépe věděti”…
Hru Zlomatka hrajete v Divadle v Řeznické, ale v Rokoku teď proběhne zajímavý experiment: v představení, zahajující v lednu Malou divadlení přehlídku slovenského divadla, se promícháte s herci z bratislavské Astorky, kde je tenhle titul take na repertoáru. S jakými pocity do tohoto experimentu jdete?
Těším se, i když mi ti moji pražští partneři - Honza Zadražil, Radek Valenta a Ivan Koreček - přirostli k srdci. Představuju si to jako jam session – s kolegy z Bratislavy umíme stejné melodie, refrén i jednotlivé sloky a půjde o to, aby se oni, já i moje dcera Tereza Nekudová ve správném okamžiku na sebe napojovali. Doufám, že budu ten večer otevřená vidět, slyšet a cítit téma hry i své ostatní herecké partnery a že i oni to budou vnímat podobě – protože pak by to mohl být opravdu parádní “jamování”…
Jitka Smutná
Energická, extrovertní, ale i schopná silných vnitřních prožitků a velkého odhodlání. Narodila se jako poslední do rodiny se třemi kluky, její otec byl novinářem. Její bratr Vladimír je známým kameramanem, tutéž profesi má i její manžel Jaromír Nekuda. Rušné dětství v 50. letech prožila v proletářských Nuslích. Nejdřív chtěla být novinářkou, pak se rozhodla pro DAMU. Začínala v Pardubicích, v roce 1976 odešla za režisérem Janem Kačerem do Ostravy, kde strávila 14 let. Založila tu rodinu a hlavně tu sehrála mnoho velkých rolí: Fanku v Loupežníkovi, Agátu v Ženitbě, Mirandu v Bouři… V roce 1990 se vrátila do Prahy. Nastoupila do Národního divadla (Pekař Jan Marhoul, Sbohem Sokrate, Sekretářky aj.) Diváci na ni chodili i do Divadla bez zábradlí (Rodina Thótů, Racek, Hlučná samota), divadla Kolowrat (Smlouva od A. Goldflama), za zajímavou rolí neváhala dojíždět zpátky do Ostravy (chůva ve hře Romeo a Julie). Známá je z českých filmů (Sedm hladových, Návrat idiota, Otesánek), ještě populárnější je však z televize (seriál Bazén, Černí baroni, Tři králové aj.) Bývala dobrou folkovou zpěvačkou, spolupracovala mj. s Jaromírem Nohavicou. Hudební talent zdědila dcera Tereza, která zpívá s několika kapelami, syn Kryštof zvolil studium zdravotní školy. „Nejvyšší hodnotou je pro mne směřování k harmonii,“ říká herečka, která ráda zahradničí a je vášnivou čtenářkou.
Více o programu přehlídky slovenského divadla (25.-27.1. v Rokoku) a cenách vstupenek hledejte na www.mestskadivadlaprazska.cz
Zdroj: magdalena@shakespeare.cz
