Vladimír Morávek: Po počáteční nervozitě byly zkoušky velkolepé
Praha 5. února (ČTK) - Na jevišti pražského Divadla na Vinohradech se objeví premiéra hry Antona Pavloviče Čechova Višňový sad. Zkoušky si režisér Vladimír Morávek pochvaloval, i když prý zpočátku byly poznamenány nervozitou. Do inscenace, která už měla čtyři předpremiéry, obsadil například Dagmar Havlovou, Andreu Elsnerovou, Viktora Preisse, Martina Stropnického, Pavlu Tomicovou, Jiřinu Jiráskovou a také Ilju Racka, který roli komorníka Firse alternuje s Radovanem Lukavským.
"Zkoušelo se mi velkolepě, i když se soubor ze začátku bál mě a já se bál souboru. Pak jsme po třech týdnech zjistili, že nejlepší bude vykašlat se na ten strach a důvěřovat sobě navzájem. Další dva měsíce zkoušek pak už byly krásné," řekl Morávek ČTK.
Na Dagmar Havlovou, kterou chtěl obsadil do role majitelky panství Raněvské, čekal dlouho. "Čechova jsem si velmi oblíbil. Když jsem v Hradci Králové dobře před sedmi lety rozehrál projekt Čechov Čechům, toužil jsem už tenkrát uvést i poslední Čechovovu hru Višňový sad. Už tehdy jsem nabídl paní Havlové, aby do Hradce Králové dojížděla. Roli Raněvské zvažovala, ale neměla čas a sešlo z toho," uvedl režisér. Přesto se s Havlovou setkal a sdělil jí svou představu k příběhu ženy, která podle něj odpovídá za vše, jenom se nemá ke komu obrátit o pomoc.
"Tomu příběhu moc rozuměla, takže když jsem pak přijal nabídku uměleckého šéfa Vinohrad Martina Stropnického k hostování, rychle jsme se domluvili právě na této hře a další úloze pro Dagmar Havlovou," dodal Morávek.
Na dotaz, jaké jsou jeho pocity ze čtyř předpremiér, přiznal, že jde o enormně těžkou inscenaci, která funguje, jen když se herci ničeho nebojí a velkoryse nechávají nahlédnout do nejtajnějších zákoutí svých úzkostí a duší. "Právě proto, že hrají poněkud jiným stylem, než jsou dennodenně zvyklí, tak si jsou zatím poněkud nejistí," podotkl Morávek. I proto považuje dosavadní reprízy za trošičku "na špičkách". Občas prý něco nevyšlo či někomu nezbyly síly, aby od začátku do konce to, co chtěl, dokázal.
"S obrovskou empatií jsem však sledoval, jak ti lidé tento nový divadelní jazyk přijímají, jsou si v něm jistější a jistější. Zatímco první reprízy byly tak trochu nemotorné, tak teď před premiérou víc a víc je krása se na to dívat," dodal režisér, který na inscenační úpravě spolupracoval s dramaturgem Martinem Velíškem.
Předešlé Morávkovy inscenace Čechova získaly řadu ocenění. Vinohradská scéna od něj očekává moderní a divácky strhující výklad této dnes už klasické látky.
"Čechovovi se podařil husarský kousek. Napsal komedii o zániku, o propadání a o nicotě. O smrti, která klepe na dveře - načež všichni v panice předstírají, že to jen někde hryže červotoč. O stesku a předtuše a stromech, co mají být skáceny," napsal Morávek do programu k inscenaci a upozornil, že různí nešťastníci se v této hře trumfují v neuvěřitelných saltech - jen aby odvedli pozornost od toho, jak nehorázně lžou. Podle něj lžou sami sobě i druhým, lžou své sny i své obsese, lžou nejniternější tajemství i úzkosti. A jak už to tak bývá - kdo lže, riskuje, že bude směšný.
Jiří Borovička pba
