Zemřel herec Jan Potměšil
Jan Potměšil
(31 . 3. 1966 - 16. 4. 2026)
Herec Jan Potměšil, který ve čtvrtek zemřel ve věku 60 let, je oceňovaným divadelním i filmovým hercem, a to přes to, že byl už od začátku 90. let upoután na invalidní vozík. Už v mládí byl Potměšil filmovou hvězdou, celý život hrál v divadle, ve filmu i v televizi. Za ztvárnění titulní role v Shakespearově hře Richard III. získal v roce 2000 cenu Alfréda Radoka. V roce 1997 se při předávání cen Thálie stal prvním držitelem ceny prezídia Herecké asociace pro umělce do 33 let.
Potměšil se narodil 31. března 1966 v Praze, před kamerou stál poprvé už na základní škole v televizním seriálu diváckých příběhů Bakaláři, jako budoucí povolání si herectví vybral po televizní inscenaci Hrátky. Už před absolvováním DAMU hostoval v Divadle Na Zábradlí a v Divadle Na Vinohradech. V 21 letech se stal velkou filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich, ve snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid. Ve stejném roce 1987 si zahrál také ústřední postavu udatného ševce Jíry v pohádce Zdeňka Trošky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Hrál také třeba ve filmu Proč? či v televizním seriálu Třetí patro.
Pak přišla sametová revoluce, do níž se Potměšil aktivně zapojil. Začátkem prosince 1989 při jedné cestě ze setkání herců a studentů s horníky v Ostravě na zadním sedadle auta usnul a po havárii se probudil za dva měsíce v nemocnici. Od té doby byl upoután na invalidní vozík.
K divadlu se pak vrátil hlavně díky kamarádovi a spolužákovi z DAMU, režisérovi Jakubovi Špalkovi, který za ním tehdy přišel s nabídkou „mám pro tebe roli, pojď s námi hrát". Nebylo to jednoduché, ale nakonec se to povedlo. „V první inscenaci jsem seděl v hledišti mezi diváky," vzpomínal na hru Hodina mezi psem a vlkem Potměšil, který se stal členem Divadelního spolku Kašpar.
„Jedny dveře se zabouchly, ale mnoho dalších dveří a oken se otevřelo," hodnotil situaci. "Někdo má brýle, já mám vozík," říkal lakonicky Potměšil, který později hrál v řadě pražských divadel.
V jeho životě byly ale chvíle, kdy se cítil opravdu na dně. Po návratu k divadlu v roce 1991 totiž v počáteční euforii, kdy myslel, že zvládne snad úplně všechno, pracoval až příliš. Kromě divadla účinkoval v rozhlase i televizi (například v seriálu O zvířatech a lidech), pro ČT také dlouhá léta moderoval magazín nejen pro zdravotně postižené Klíč. Nedokázal odpočívat, a tak přišlo celkové vyčerpání a Jan skončil opět v nemocnici. „Zase jsem mohl hýbat jen očima... a tehdy jsem si slíbil, že budu pokorný a budu dělat jen podstatné věci," slíbil sám sobě Potměšil. Napoprvé to ale nesplnil, takže podobná situace se opakovala.
Vždycky však našel dost vůle začít znovu. Energii čerpal kromě hudby a knih také z některých svých divadelních postav, například z Charlieho ze hry Růže pro Algernon, a z divadla vůbec. „Nesmírně mě nabíjí, když mám pocit, že moje práce má smysl i pro jiné lidi," říkal Potměšil, který se dobíjet jezdil také do hor, kde lyžoval na speciálně upravené lyži. V roce 2004 se oženil s novinářkou Radkou Prchalovou, se kterou měl dva syny.
Potměšil získal i řadu zajímavých rolí u filmu, například v roce 2004 hrál ve snímku Bolero, v roce 2014 v pokračování filmu Bony a klid. Zahrál si i v řadě televizních seriálů, třeba Kancelář Blaník, Eden nebo Život a doba soudce A. K. Byl také moderátorem adventních koncertů České televize. Angažoval se v otázkách lidských práv, byl tváří řady dobročinných iniciativ a akcí.
Loni získal od Ústavu pro studium totalitních režimů Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.
Jan Potměšil ve Virtuální studovně Divadelního ústavu
