Úžasná svatba
Autor: Robin HAWDON Divadlo ABC, Praha 1
4. října 2008
Brilantní akční komedie stojící na dobré paměti herců a na jejich pohybovém nadání. Na malé scéně Divadla ABC – Abíčku, to zvládli dokonale.
Dá se říct, že tvůrce nastudování této hry provázelo, z pohledu diváka hodnotícího konečný výsledek, štěstí ve všech směrech.
Za prvé: prostor. Jeviště Ábíčka umožňuje téměř fyzický kontakt s diváky v hledišti a herci si tak nemohou dovolit něco odfláknout nebo podcenit. Navíc díky skvěle navržené scéně Kateřiny Baranowské, jež využívá na plných sto procent miniaturní rozměry jeviště, a velmi vtipným mobilním řešením je schopna scénu rozdělit hned na několik menších virtuálních místností, má hra neuvěřitelné tempo a švih.
Za druhé: režie. Otakar Kosek dokázal dát dohromady tým herců, kteří dokážou táhnout za jeden provaz. K tomu se mu podařilo vyvolat dojem opravdového příběhu a ne jen smyšlené fikce. Jeho režijní pojetí je velmi lidské a skutečné. Vypráví nám příběh autora a ne sám sebe, jak se to tu a tam režisérům stává.
Za třetí: herci. Každý jednotlivě i všichni společně makají na plný výkon a do svého herectví dávají pořádný kus hereckého kumštu. Všichni hrají do hlediště a daří se jim nic nepřehánět. Všichni jsou dobře slyšet a je jim i velmi dobře rozumět. Právě díky malému prostoru musejí hrát i tělem a s čistým svědomím lze říci, že všem jejich mimické schopnosti pomáhají jejich postavu je zdůraznit. Navíc nikdo z nich není na jevišti hercem, hrajícím svou roli, oni těmi svými postavami opravdu jsou. Ať už budu mluvit o Lucii Pernetové v roli nevěsty Ráchel, Martinu Písaříkovi coby jejím nastávajícím, Zuzaně Kajnarové v roli frivolní Judy, Miroslavu Hraběti jako svědkovi, pokojské v podání Kamily Špráchalové a pro roli nastávající tchýně narozené Haně Doulové, budu jen a jen chválit. Snad jen Kamila Špráchalová má tu a tam problém přesvědčit mne, že by se takto chovala opravdová pokojská, ale jinak dostávají všichni za jedna.
Lucie Pernetová mne zaujala svou lehkostí a přirozeností s níž dokáže měnit „své“ nálady a rozpoložení. Díky dokonalé práci s hlasem se v jednu chvíli na nejvyšší možnou míru vytočená Harpie mrknutím oka mění na klidnou a hodnou ovečku. Svědek Tom Miroslava Hraběte zase udivuje svou schopností nechápat věci nad míru jasné a logické. Jeho tupost však není zase až tak směšná, spíše tu a tam smutná. Hana Doulová je, coby potenciální tchýně, protivná už jen svým oblečením a výrazem obličeje. Vše dokáže ještě vystupňovat svými „krůtími“ pohyby a příšerně ječivým hlasem, jímž doslova seká své repliky, až běhá mráz po zádech. Klobouk dolů před jejím výkonem.
Zkrátka a dobře, je-li Vám více než 15 let, je Úžasná svatba na malé scéně pražského Divadla ABC (a nejen tam, soubor čas od času s tímto představením vyjíždí do světa) skvělou volbou na sobotní odpoledne nebo večer.
„Život je krátký, umění trvalé.“
Pavel Klejna
Zdroj: office@klejna.eu
