Baron Prášil
Autor: Grigorij GORIN Divadlo ABC, Praha 1
29. října 2008
Citlivé zpracování jedné z nejznámějších „fantasy“ se relativně pevně drží původní psané předlohy Grigorije Gorina. Nečekejte tedy Miloše Kopeckého nebo Vlastu Buriana a jejich fantastická dobrodružství plná nesmyslných zážitků a výmyslů.
Režisér Ondřej Zajíc vytvořil Barona von Münchhausen jako bouřliváka, který se nakonec musí podvolit vůli celé společnosti a tak v podstatě prohrát svůj boj o to být sám sebou. Jistá naděje na to, že se situace obrátí v jeho prospěch, svitne v samotném závěru hry. Ovšem i tato radostná chvilka je falešná.
Hlavní role Barona Prášila se s vervou jemu vlastní zhostil Oldřich Vízner, který exceluje jak v situacích komických, tak i dramatických. S lehkostí a nonšalancí hraje bonviána a zamilovaného snílka aby se v druhé polovině hry změnil v zlomeného a nešťastného muže. Ať je v jakékoli poloze, vždy je opravdový a skutečný. Nečiní mu nejmenší problém přesvědčit celé hlediště, že je mu opravdu zle, že se mu stýská a že současnou situaci už dlouho nevydrží. Pouhým držením těla dokáže vyjádřit své vnitřní pocity a nálady a s klidem by mohl hrát beze slov. To bychom ovšem byli ochuzeni o jeho dokonalou práci s hlasem. Obdivuhodně dokáže měnit sílu a tón hlasu a jakoby mimochodem pronáší své jízlivé poznámky, aby mrknutím oka začal bouřlivě křičet na celý svět. Takže by to zvládnul i jako rozhlasovou hru.
Jeho partnerkou mu je mladá Lucie Pernetová, která sklízí obdiv nejen za rychlost, s níž dokáže měnit krásné kostýmy z dílny Evy Pitrové. Také Lucie Pernetová hraje velmi přesvědčivě tělem a využívá svých znamenitých mimických schopností k vyjádření radosti, bolesti, naděje či žalu. Malinko pokulhává její hlasový projev. Ale možná je to tím, že má relativně slabý hlas.
Třetím do mariáše je Jiří Klem coby purkmistr. Toho zase nejde přeslechnout. Druhý nejzvučnější hlas současné české činohry se nese hledištěm jako orkán a dlouho doznívá v jeho zákoutích. Když promluví Jiří Klem, všechno kolem automaticky utichá. Navíc i díky své vyšší postavě a historickému kostýmu v prvním dějství jeho postava na sebe strhává větší pozornost než by příslušelo. Ale je to jen ku prospěchu věci.
Hana Doulová se pro role protivných tchyní, věčně naštvaných úřednic či nespokojených manželek snad narodila. Nechci jí nijak škatulkovat, vím, že umí zahrát i komickou i dramatickou postavu, ale díky jejímu vzezření je skutečně předem určena pro výše uvedené role. A hraje je báječně! Zde, coby manželka barona Prášila - Jakobína exceluje v rodinném terorizmu a vypočítavosti a nejednoho muže by v reálném životě dohnala do Bohnic.
Představení nemá slabé místo, vše jede jako na drátkách a to za významného přínosu pánů od techniky neb na nich leží břemeno výsledného fantasy dojmu. Klobouk dolů před tvůrcem scény Adamem Pitrou a hlavně před rekvizitáři, maskéry či maskérkami a tvůrci triků.
Myslím si, že když na Barona Prášila do pražského Divadla ABC zajdete, nebudete rozhodně litovat. Je to poctivé divadelní umění.
„Život je krátký, umění trvalé.“
Pavel Klejna
Zdroj: office@klejna.eu
