Na krásné vyhlídce

Autor: Ödön von HORVÁTH Divadlo Na Vinohradech, Praha 2

10. listopadu 2008

Herci a jejich výkony = dobré, scéna a kostýmy = méně dobré, režie = průměrná, hra samotná = slabší. Jasně a stručně napsáno, ne?

Tragikomedie je sama o sobě velice náročný žánr na zpracování. Jejím záměrem je donutit diváky k zamyšlení, ale to je právě to, co ne vždy podaří. Naprostá většina publika se chce raději jen bavit, než nad něčím přemýšlet. Svých starostí má přeci každý dost.

Realizačnímu týmu se přesto povedlo přivézt na prkna, co znamenají svět, svěží a akční inscenaci, která hýří bonmoty, vtipnými gagy, situačním humorem, ale i drsnými texty a tu a tam nepochopitelnými pózami a excesy (mokré noviny přes obličej, bůhvíproč sprchovaným Václavem Vydrou apod.) Tak trochu avantgarda za každou cenu, ale ve skutečnosti dost nuda.

Příběh je naopak emocemi doslova prošpikován. A to jak těmi kladnými, tak, a to hlavně, i těmi zápornými. Nenávist k bližnímu, upjatá touha po penězích a moci, podlézavost nebo vypočítavost přesně jako v reálném životě. Co je proti tomu láska ať už partnerská nebo mateřská. Jedinou láskou, která na jevišti vládne, je láska sama k sobě, případně k penězům.

Hercům se nedá nic vytknout. Nicméně jsem měl pocit, že je poloprázdné hlediště dvakrát nemotivuje ke špičkovým výkonům a tak na mne po celou dobu působili jako dobře naprogramovaní roboti. Hráli mechanicky, bez náboje, bez nadšení. Občas na nich zapracoval hostující režisér Michal Dočekal a donutil je k naprosto nesmyslným pohybům, postojům a mimickým šklebům, které vůbec nic neznamenaly ani pro charakter postavy ani pro děj inscenace.

Jedničkou na jevišti je Lucie Štěpánková v roli Kristiny, těsně následovaná všemi zbývajícími hereckými kolegy. Ano, za toto představení je udělena jedna zlatá a šest stříbrných medailí. Herci dokážou zcela jednoznačně charakterizovat svou postavu a držet se této linie od začátku až do konce. Na první pohled je jasné, kdo je bonvián, kdo zoufalec, kdo kriminálník apod.

Vše se odehrává na velmi skromné scéně, která má ovšem taky své, pro mne nepochopitelné, mouchy. Přidám-li k tomu i fakt, že tento konkrétní den (pondělí 10. listopadu 2008) se v nejlepším světle nepředvedli ani osvětlovači, protože jim herci neustále o dva kroky utíkali, jistě se mi nebudete divit, když Vám raději doporučím nějaké jiné představení z repertoáru jinak tak výborného Divadla Na Vinohradech. Na Krásnou vyhlídku si zajděte v případě, že znáte knižní předlohu a chcete si porovnat svou představu s představou dramaturgie Divadla Na Vinohradech.

„Život je krátký, umění trvalé.“

Pavel Klejna

Zdroj: office@klejna.eu