Ptákovina
Milan KUNDERA Činoherní klub, Praha 1
3. února 2009
Skvělá hra zajímavá jak svým příběhem, tak i nadmíru dobrými hereckými výkony. A nejen to. Svou troškou do mlýna přispívají i scéna, kostýmy a v neposlední řadě i velice citlivá režie Ladislava Smočka.
Hra je plná absurdit, totální moci, intrik, zášti i lásky. Obrovské nároky jsou kladeny na herce, kteří se musí vyrovnat se svými rozporuplnými postavami. Například Jaromír Dulava coby předseda je jednou neuvěřitelně sebevědomý, panovačný a přísný aby se vzápětí proměnil v chudáčka, který je existenčně závislý na radách a názorech své staré matky. Tato poloha je pak tu a tam vystřídána masochistou, který nedokáže ovládnout své perverzní choutky.
Stejně jako Jaromír Dulava se naprosto s přehledem se svou postavou ředitele školy vyrovnává i Ondřej Vetchý. Jednou vojensky přísný, podruhé dětinsky něžný, potřetí ješitně vychloubačný je jeho „muž středního věku“, který jednoho dne zjistí, že neumí a ani neví, jak žít dál a podlehne své vlastní slabosti. Ondřej Vetchý dokáže měnit nálady své postavy rychleji než mrknutím oka. Vše se ale děje naprosto přirozeně a nenásilně.
Obrovskou neznámou pro mne byla Marika Procházková v roli předsedovy snoubenky – Růženky. Její postava je krásně naivní a chtivá a přesto dokáže v nejednom okamžiku překvapit svou inteligencí a lstivostí. Jejím protějškem je Lucie Žáčková, něžná a oddaná dívka, která však ve své touze po pomstě dožene svůj partnerský vztah ke katastrofě. Obě dvě výše zmíněné herečky pro mne byly velmi příjemným překvapením, obě zvládly své role na jedničku a ani na chvíli jsem nepochyboval, že na jevišti jsou skutečné postavy a ne jen jejich napodobeniny. Obě se do svých rolí dokázaly naplno dostat a s charaktery svých postav vyrovnat a předvést tak na jevišti kus poctivého hereckého umění.
Nemalou pochvalu si zaslouží i Jana Břežková za svou roli obyčejné učitelky. Co ta ze sebe nechá udělat!!! Přihlouplou bonzačku velmi nehezké postavy s patolízalskou morálkou a neukojeným sexuálním chtíčem. Ode mne získává Oskara za vedlejší ženskou roli.
Inscenace nemá slabého herce. Naopak. Jak je již v činoherním klubu velmi dobrým zvykem a tradicí, všichni hrají na plný plyn a ukazují divákům, jak má vypadat profesionální divadlo. Všichni velmi dobře artikulují a je jim tak dobře rozumět i ve chvílích, kdy křičí nebo naopak šeptají. Lenka Skopalová společně s Jaromírem Dulavou pak zaujmou i svou skvělou mimikou a držením těla, jímž dokážou zcela beze slov vyjádřit aktuální pocity a nálady svých postav. Prostě herectví jedny báseň.
Jedinou slabinou je tak scéna s vítáním svatebčanů a demonstrací proti režimu. Je uřvaná, dlouhá a podle mého názoru naprosto zbytečná. Ale to posuďte každý sám, až na Ptákovinu do pražského Činoherního klubu půjdete. Vřele doporučuji.
„Život je krátký, umění trvalé.“
Pavel Klejna
Zdroj: office@klejna.eu
