Po třiceti letech se do Olomouce vrací Dostojevského Idiot, tentokrát v komorním pojetí

Román Idiot psal Fjodor Michajlovič Dostojevskij ve Švýcarsku a Itálii v letech 1867–68 ve velmi těžkých životních podmínkách, kdy se ocitl ve finanční situaci, trpěl častými epileptickými záchvaty a současně truchlil po smrti své novorozené dcery. Výjimečné dílo pojednává o zchudlém knížeti Myškinovi, který se vrací ze švýcarského sanatoria zpět do Ruska, aby zde zažil podivuhodná setkání. Lidé, kteří nemohou pochopit jeho dobrotu, ho označují za idiota. Ani ne tak pro jeho nedoléčenou epilepsii, jako spíše kvůli upřímnosti, otevřenosti i vnitřní ušlechtilosti a lidskosti. Myškin proto společnosti, která jej využívá a zesměšňuje, nerozumí a také s jí vymyká. A svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje.

Nabídku uvést adaptaci románu Idiot přijala – místo původně avízovaného Ľuboslava Majery – herečka a režisérka Jana Janěková. „Záskoky už jsou zkrátka součástí mého života,“ komentuje situaci s úsměvem a dodává: „Byl to velký risk, za normálních okolností by člověk na tak náročnou práci potřeboval několik měsíců. Zároveň podobné nabídky vždy vnímám jako obrovskou výzvu, se kterou se ráda peru.“

Jana Janěková si prostudovala velkou část dostupných dramatizací románu, nicméně ani jedna z nich neodpovídala jejím představám. V souvislosti s vytvořením zcela nové verze pak oslovila svou častou spolupracovnici – dramaturgyni Slezského divadla v Opavě Blanku Fišerovou, s níž již dříve realizovala některé své inscenace (např. Vše o ženách, Vše o mužích, Sliby chyby). Společně se domluvily na základní koncepci a svou pozornost soustředily zejména na postavu Nastasji Filippovny. „Vše je nahlíženo jakoby z pohledu této hrdinky, která je ve všech dostupných adaptacích většinou potlačovaná,“ komentuje záměr režisérka a dodává: „Úmyslně jsme také odstranily veškeré politické a dobové aspekty nebo např. otázku náboženství a  víry. Tyto motivy samozřejmě naší inscenací jemně probleskují, ale rozhodně nejsou dominantními.“

Adaptace pak podle dramaturgyně Blanky Fišerové také nutně koresponduje s inscenačními postupy, které režisérka velmi často používá: „Jana důsledně a moderně pracuje s herci, s výraznou hudební i pohybovou složkou, podstatný je také princip střihu - to vše jsem chtěla v adaptaci zohlednit. Záměrem bylo vytvořit moderní pohled na Dostojevského Idiota s respektováním ducha autora i jazyka románu, ovšem za pomoci moderních divadelních prostředků – od herectví přes tanec až po scénografii a kostýmy.“

Celkové vyznění příběhu pak režisérka také posílila o jakýsi mystický nadčasový motiv, kdy k postavě Nastasji Filippovny vytvořila taneční alter ego. „Tanečnice ztvárňuje vlastně Nastasjinu duši, tedy to, co lidé kolem ní – samozřejmě s výjimkou Myškina – nevidí. A to je velice současné téma komunikace. Většinou druhé posuzujeme povrchně, nesnažíme se je poznat blíže a proniknout do jejich nitra,“ komentuje svůj výklad režisérka. Na citlivé choreografii tanečních výstupů se pak podílela dvorní choreografka Jany Janěkové – významná primabalerína Národního divadla v Brně Hana Litterová.

A jak vlastně ryze ženský tvůrčí tým vnímá postavu knížete Myškina? „Nechceme ho představovat jako člověka, který je ovlivněn svou chorobou, jako nemocného či postiženého, ale snažily jsme se co nejblíže přiblížit Dostojevského představě jako jakési paralely ke Kristovi,“ dodává Fišerová. V titulní roli se alternují Lukáš Král a hostující student JAMU Lukáš Janota a s náročnou polohou Nastasji Filippovny se vyrovná rovněž hostující Kateřina Horáčková. Jako Rogožin se představí Petr Kubes, generála Japančina ztvární Miroslav Hruška, jeho ženu Ivana Plíhalová a jejich dcery Agláju, Alexandru a Adelaidu Lenka Kočišová, Lenka Ouhrabková a Vladimíra Včelná. V dalších rolích komorně pojatého příběhu se objeví Petr Jarčevský (Gaňa), Jiří Nebenführ (Lebeděv) a Josef Bartoň (Tockij). Alter ego Nastasji Filippovny v alternaci zatančí Petra Glacová nebo Eva Miškovičová.

Sama režisérka Jana Janěková je autorkou minimalistické scény, které vévodí jednoduché sofa a obrovská fotografie Nastasji Filippovny. Také kostýmy Aleny Schäferové budou odkazovat k určité univerzálnosti a nadčasovosti. „Dospěla jsem k jakési zkratce, jednoduchosti a přirozenosti. Klademe důraz zejména na herecké výkony, důsledně také pracujeme se světlem. Chci, aby divák dostal prostor k přemýšlení a aby ho náš příběh emočně zasáhl. Uvědomuji si, že je to velký risk,“ dodává režisérka.

Uvádění Dostojevského literárních předloh na olomouckém jevišti není příliš časté. První adaptace měla premiéru již v prosinci roku 1922 a jednalo se o Bratry Karamazovy (režie Jiří Steimar). V roce 1971 následovaly Bílé noci v režii Františka Řeháka a Strýčkův sen (režie Jiří Fréhár). V roce 1979 režíroval Jan Novák adaptaci Idiota.

Zdroj: bergmannova@moravskedivadlo.cz