Postřižiny
Je velice těžké přenést na divadelní jeviště tolik známou a opravdu vynikající filmovou předlohu Jiřího Menzela Postřižiny. Divadlo nemá takové možnosti jako film a neumožňuje různé triky a nedovolí si pustit na jeviště všechny ty postavy a postavičky, které se v původním literárním díle a následném filmu objevují. Nicméně režisér Petr Svojtka to dokázal na jedničku.
Klobouk dolů před jeho maximalistickým pojetím. Ve spolupráci s autorem scény Ondřejem Nekvasilem, umožnili vznik všech podstatných scén a scének, které dělají toto dílo tak roztomilým. Diváci nejsou ochuzeni o výstup strýce Pepina a paní Maryšky na komín, o Francinovy návraty z cest po okolních restauracích, o zabíjačku či o scénu s eukalyptovým olejíčkem.
Právě díky zdařilé scéně se nemusí během, hry nic přestavovat. Stačí pouze zatáhnout závěs nebo nasvítit jen jednu část jeviště a vše běží jako na drátkách. Plynule na sebe navazují jednotlivé výstupy i gagy a díky preciznímu zvládnutí textu všemi herci má inscenace velmi svižné tempo. Když už jsem u těch hereček a herců, na některé z nich klade hra vysoké nároky zejména na jevištní pohyb. Takový Jiří Hána se musí v zákulisí téměř bleskurychle převlékat, Lubomír Lipský zase musí zákulisím rychle přeběhnout na druhou stranu jeviště, Aleš Procházka téměř akrobaticky padnout do komína a podobně.
Hercům patří velký dík za to, s jakou profesionalitou se do svých postav vžili a jak dokážou své postavy a postavičky polidštit. Vasil Fridrich je v roli místopředsedy správní rady pivovaru Půlpána nesmlouvavý a tvrdý kapitalista, který však při poslechu nového rozhlasové přijímače doslova roztaje a září štěstím. Doktor Gruntorád v podání Lubomíra Lipského je jemným a decentním mužem, který už pouhou svou přítomností uklidňuje rozvášněné kolegy a Aleš Procházka coby pan de Giorgi (ve filmu famózní Petr Čepek) hraje tohoto ješitu na jedničku s hvězdičkou. Oldřich Vízner si po letech zahrál opět holiče Boďu Červenku a velmi slušně se vyrovnal i s trochu jiným pojetím mazlení se s Maryščinými vlasy a obdivem k ní samotné.
Strýce Pepina si vystřihl Miroslav Vladyka a nutno konstatovat, že se s touto rolí popasoval také na výbornou. Elévka souboru Barbora Poláková svou přítomností na jevišti tu a tam doslova zastínila ostatní kolegy a svým hereckým projevem strhla veškerou diváckou pozornost na sebe. A plným právem.
Ovšem největším esem na jevišti je zcela nepopiratelně Jiří Hána v roli správce pivovaru Francina. Pouhým držením těla, pouhým pohybem po jevišti, dokáže vyjádřit naprosto přesně, jak se jeho Francin zrovna cítí. Přidám-li k tomu ještě jeho práci s hlasem, jeho intonaci a konečně i mimiku, musím jej právem vyhlásit hvězdou večera.
Pokud Vás vše, co jsem výše napsal, nepřesvědčilo k návštěvě Postřižin v pražském Divadle ABC, neváhejte a přečtěte si to ještě jednou. Postřižiny za to totiž rozhodně stojí!
„Život je krátký, umění trvalé.“
Pavel Klejna
Zdroj: office@klejna.eu
