SOLARIS: legendární sci-fi ožívá na divadelních prknech v BURANTEATRu
Lemův román z roku 1961 bývá řazen do škatulky sci-fi literatury, mnohem více je však strhujícím moralizujícím románem propojeným s filozofující esejí. Jeho děj je vyprávěn optikou vědce Krise Kelvina, který v blíže neurčené budoucnosti přilétá na planetu Solaris, jejímž jediným obyvatelem je inteligentní oceán. Osazenstvo tamější výzkumné stanice je v troskách. Ukazuje se, že oceán dokáže působit na paměťová centra lidského mozku a zhmotňovat lidské vzpomínky – tak i Kelvin začne být brzy navštěvován vytěsněnými postavami své minulosti...
Režisér Matěj T. Růžička přiznává, že spíše než knihou samotnou byl k volbě této látky inspirován filmovou verzí Andreje Tarkovského z roku 1972 („Tarkovskij na knihu myslel dříve a jistě i lépe než já, byť sám nebyl posléze spokojen. Snad já budu. Zatím jsem.”). K důvodům svého výběru předlohy dodává jen: „Já si poslední dobou často stýskám jak se mi blbě žije a co furt mám za problémy, co všecko jsem zvoral a ještě zvořu...no děs...sám jsem si tím protivnej... A pak je tu ejhle příběh o vinách v našich minulostech a vyrovnávání se s nimi. Tak mi to sepne. „Co tady blbneš??!! Je přece tolik báječných věcí, přátel, okamžiků, žena, děcka, sníh..““
Růžičkova pohostinská režie je přelomová pro BURANTEATR i pro něj samotného – BURANTEATR poprvé přizval ke své práci hostujícího režiséra mimo členy souboru a M. T. Růžička poprvé od doby, kdy se stal uměleckým šéfem Divadla v 7 a půl, hostuje v jiném divadle. Podotýká však: „Já poněkud neskromně považuji Buran za svoji pátou kolonu, takže se nikam moc daleko nevydávám. Navíc jsou Buranisti ochotní a pracovití. Takže já jsem vpodstatě na svém a furt tentýž kverulant. A je dobré, že jsou tu pořád ještě divadla, kde jeden nemusí poslouchat zástupné nesmysly o návštěvnosti a repertoiru a vkusu publika a já nevím co...”
Scénografem inscenace je jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků, pětaosmdesátiletý brněnský konceptualista Dalibor Chatrný. Jak získal tohoto výtvarníka světového jména, který s divadly spolupracuje jen výjimečně, ke spolupráci, komentuje Matěj Růžička slovy: „Povedlo se to až možná příliš jednoduše... Léta se zná s mou mámou...tak jsem to zkusil, protože mi bylo jasné, že na tuto látku nelze našroubovat „klasického scénografa”. Chatrný si nechal příběh povyprávět, vzal skicu a bylo to přesné. Takhle je to báječné. A pravda, je to světová extratřída a já si toho zatraceně vážím, že byl ochoten s důvěrou dát všanc svoje mistrovství mé průměrnosti a obyčejnosti.”
Autory dramatizace jsou Simona Petrů a Matěj T. Růžička, hudební spolupráce Karel Albrecht, šaty pro postavu Hari vytvořila Babka. V ústřední roli Krise Kelvina se objeví Lukáš Rieger, další postavy ztvární Kamila Zetelová (Hari), Michal Isteník (Snout), Jaroslav Matějka (Sartorius), Pavel Riedl (Gibarian) a Tomáš Kadlec (komorník, Berton a vědec). Premiéra bude v BURANTEATRu 12. února 2010 v 19:30, reprízy jsou plánovány na 14. a 16. února.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nezávislý divadelní soubor BURANTEATR působí v Brně od roku 2005, Solaris bude jeho patnáctou premiérou – ze stále uváděných titulů jmenujme jen McDonaghova Pana Polštáře, Williamsův Skleněný zvěřinec nebo autorský text Burani. Věnuje se zejména současné komorní psychologické dramatice. Od listopadu 2008 sídlí v prostorách Knihy Dobrovský „na čáře proti hodinám“. V sezóně 2009/2010 Solaris předcházela původní česká komedie Tomáše Baránka Jak sbalit ženu, následovat bude černá komedie Friedricha Dürenmatta Komplic a současné anglické drama Martina Crimpa Venkov.
Zdroj: kasparkova@buran.cx
