Továrna uvede hru o touze po očistném ohni a novém začátku
Premiéru inscenace Poslední oheň německé dramatičky Dey Loherové připravuje na neděli na Novou scénu divadelní studio Továrna. Národní divadlo tak plní svůj slib uvádět na znovunabyté scéně experiment; vedle nonkonformního textu inscenátoři vybrali také netradiční místo uvedení hry - foyer Nové scény.
Továrna se věnuje politickým tématům, sporným bodům české historie a také tvorbě současných ženských autorek. Tvorbu Dey Loherové už čeští diváci mohou znát z inscenací v několika tuzemských divadlech. Není nepodobná textům Elfriede Jelinekové či Sarah Kaneové, na rozdíl od nich však Loherová s člověkem soucítí bez jízlivosti a ironie.
Postavy Posledního ohně jsou lidé na okraji společnosti, různými způsoby handicapovaní, omezení, vyřazení, nemocní nebo jinak postižení. Tragická dopravní nehoda spojila osm jejich příběhů v jediný, který společně vyprávějí. Důležitým tématem hry je otázka zodpovědnosti. Autorka se ptá, do jaké míry je jedinec zodpovědný za životy neznámých lidí, které míjí na ulici či kteří žijí ve stejném domě. Inscenací naznačuje provázanost a vzájemnou závislost postav a to, že jednotlivé lidské příběhy nelze od sebe oddělit.
Stejně tak nelze oddělit viníky a nevinné. Útržky příběhu se skládají ve velkou báseň o osmi pachatelích a osmi obětech, o touze po posledním, očistném ohni, po kterém začne všechno znovu a lépe.
V inscenaci Viktorie Čermákové hrají Marcela Holubcová, Jiří Zeman Sönmez, Zdena Hadrbolcová, Eva Salzmannová či Halka Třešňáková, hudbu připravil Petr Kofroň a výpravu Andrea Králová.
Divadelní studio Továrna je uskupení divadelníků působící pod vedením Viktorie Čermákové, Anny Hrnečkové, Evy Salzmannové a Karla Steigerwalda. Od svého vzniku v roce 2006 vytvořilo tři výrazné inscenace oceněné kritikou i diváckým zájmem. Prvním byla inscenace hry Karla Steigerwalda Horáková X Gottwald, následovala Česká pornografie podle Hůlové novely a v říjnu 2008 projekt 1968 čas utopie, v jehož rámci byla uvedena inscenace hry Karla Steigerwalda Políbila Dubčeka.
Loherová patří k nejvýznamnějším německým dramatickým autorům současnosti. Narodila se v roce 1964, studovala germanistiku a filozofii a poté dramatickou tvorbu u Heinera Müllera a Tankreda Dorsta. Z jejích her byly v Česku uvedeny třeba Klářiny vztahy, Adam Geist, Modrovous či Tetování. Za hru Poslední oheň získala hlavní cenu na müllheimském festivalu a prestižní časopis Theater Heute ji označil za nejlepší německou hru roku.
Zdroj: Markéta Horešovská, hš
