Inscenace „ec dysis crisis, mami” Studia Marta hledá východiska z nepřehledné změti osobních a celospolečenských polykrizí

Dne 6. 11. 2025 uvede divadlo Studio Marta absolventskou inscenaci s názvem ec dysis crisis, mami. Inscenace volně a hravě zpracovává téma krize, zkoumá vztah mezi krizí osobní a polykrizí společenskou, v níž se v současné době nacházíme. Tento stav vnímáme jako celosvětový a mezinárodní fenomén, který regionálně pouze variuje. Dobrým příkladem by v tomto případě byla například klimatická krize, která sice zasahuje celou planetu, ale její dopady v dílčích regionech se liší.

Inscenace se zároveň zabývá jistým mezigeneračním konfliktem mezi rodiči a dětmi, který je způsoben eskalující a stále zrychlující se dobou a vrstvením nejrůznějších společenských krizí, na než sami rodiče nestíhají adekvátně reagovat, neboť vyrostli v době zcela odlišné. Výchozí situací pro autory textu a konceptu Vojtěcha Honiga a Janu Startsev se tedy stala situace mladého člověka, který se cítí být zrazen svými rodiči za to, že jej lépe nepřipravili na život, který je v současné chvíli nucen žít.

Zkoumáme pocity mladého člověka na sklonku dospělosti, který se ocitá ve víru společenských polykrizí a sám zároveň prožívá řadu krizí osobních, neboť nemá vybudované žádné obranné mechanismy či jiné dovednosti, které by mu umožnily v této nepřehledné době existovat.

Jedná se o autorskou inscenaci, k níž vznikl původní text, a která zároveň velmi otevřeně a přiznaně pracuje s tvůrčími impulzy hereček a herců. Připravený scénář vnímáme jako výchozí materiál k další společné tvorbě. Stejnou roli jako scénář pro nás hraje například důkladná rešerše k tématu, kterou jsme ještě před samotným psaním textu provedli, a stejně tak výtvarné podněty, které přišly od tvůrkyň scénografie, kostýmů, hudby a od tvůrce projekcí.

Scénický prostor inscenace je navržen tak, aby mohlo docházet k volnému pohybu diváků v průběhu inscenace. Pro tento krok jsme se rozhodli z toho důvodu, že otevřený scénický prostor je pro nás výrazným dramaturgickým vodítkem k uchopení tématu, k experimentování s hereckými možnostmi i režijním uchopením. Inscenace zároveň využívá prostor foyer.

Herecké role jsou fluidní, herci většinu času ztělesňují tzv. kolektivní postavu, z níž se jen v určitých částech inscenace vydělují dílčí role. Tyto dílčí role však zase mizí a herci se znovu vtělují do kolektivní postavy.

Celý tvůrčí tým s těžištěm v režii a dramaturgii klade důraz na nehierarchické vedení zkoušek a rovnocennost tvůrčích impulzů, ať už přicházejí ze strany herců, pedagogů či samotných autorů. Snažíme se o demokratické rozdělení hlasů v tvůrčím rozhodování a zohledňujeme názory všech zúčastněných.