Ambice olomouckého divadla
V pondělí 11. května proběhl na půdě univerzitního divadla K3 kulatý stůl s názvem Společně o divadle. Setkání organizované Katedrou divadelních, filmových a mediálních studií, Teatrologickou společností a občanským sdružením Divadlo Konvikt mělo za cíl otevřít rozpravu nad současnou situací olomouckého činoherního a alternativního divadla. Diskuze se zúčastnili zástupci Statutárního města Olomouc (Jan Holpuch), Olomouckého Kraje (Radovan Rašťák), Moravského divadla Olomouc (Roman Groszmann a Václav Kožušník), Divadla Tramtarie (Petra Němečková), Divadla hudby (Libuše Šlezarová), studenti Univerzity Palackého a široká veřejnost.
Moderování kulatého stolu se ujala Tatjana Lazorčáková (TS), která na úvod představila důvody setkání a nastolila tematické okruhy, jichž se rozprava měla držet. Především šlo o funkci divadel v Olomouci a jejich budoucí směřování. Všechny tři subjekty se totiž letos ocitají na pomyslné křižovatce svého dalšího vývoje. Město Olomouc, zřizovatel Moravského divadla, nedávno vyhlásilo konkurz na nového ředitele; Divadlo hudby řeší možný přesun do nových prostor; Tramtarie usiluje po pěti letech svého působení o profesionalizaci. Obecnou diskuzi předcházel krátký vhled do historie divadla v Olomouc v podání historika Jiřího Štefanidese.
Přítomnost náměstků pro kulturu ve městě i v kraji předvídatelně stočila rozpravu k financování divadel. Oba přítomní politici vyjádřili svůj kladný vztah k divadlu a představili současný systém rozdělování financí. Jan Holpuch vyvrátil představu o tom, že by město Olomouc více financovalo sport nežli kulturu. Částka vyčleněná z městského rozpočtu pro Moravské divadlo se pohybuje kolem devadesáti milionů korun. Multikulturní prostor Tramtarie zatím jistou částku, ze které by mohl hradit platy herců, zvát profesionální režiséry a modernizovat své technické zázemí, v rozpočtu města nemá. Všichni diskutující se shodli, že profesionální alternativní scéna ve městě chybí a diváci krajského města by si další divadlo zasloužili. Shoda panovala také v tom, že právě Tramtarie s její stávající dramaturgií a vzrůstající diváckou návštěvností by měla dostat šanci dosáhnout na větší peníze z rozpočtu, kdyby se tak nestalo, hrozí, že v Olomouci zanikne již třetí scéna podobného druhu (v minulosti šlo o Hořící žirafy a „první Tramtarii“). Zástupce města přislíbil, že se pokusí použít vyřčené argumenty k prosazení profesionalizace Tramtarie. Pro divadlo z toho plyne závazek (minimálně pro příští sezónu) tuto důvěru nezklamat a podpořit ji nějakou inscenací hodnou svébytné profesionální scény ne mainstreamového typu.
Další potěšující zprávou bylo možné začlenění Divadla hudby do projektu výstavby Středoevropského fóra Olomouc (SEFO), s jehož otevřením se počítá v roce 2013. Divadlo hudby by se tak vypořádalo s dlouhotrvajícími prostorovými a technickými problémy.
Kam se bude v příštích sezónách ubírat Moravské divadlo Olomouc, se dozvíme nejspíš až se jménem nového ředitele, jenž na postu vystřídá Václava Kožušníka. Přítomní zástupci vyjádřili svou spokojenost nad současným stavem činohry a do budoucna zásadní změny nechystají. To nejspíš nepotěší kritiky aktuálního stavu činohry z řad odborné i laické veřejnosti, kteří své názory vyslovují v tisku i v internetových diskuzích. Ze strany zástupců největší olomoucké scény (Roman Groszmann, Honza Žůrek, Ivana Plíhalová) byla cítit určitá předpojatost vůči jakýmkoli kritikám i v důsledku nevinným otázkám na provoz a další rozvoj divadla.
Nejfrekventovanějším slovem debaty se stala „ambice“. Kulatý stůl dokázal, že Olomouc a všechny divadelní domy v něm působící ambice neustále se zlepšovat mají. Aby své ambice a ambice „druhého nejlepšího města pro život v České republice“ naplnili, však nemohou ustrnout v pouhé spokojenosti a lehkém komerčním úspěchu, ale musí zvyšovat také svou uměleckou úroveň a konfrontovat svou práci s jinými podobnými subjekty nejen v naší republice, ale také v alespoň blízkém zahraničí. Téma umělecké úrovně olomouckých scén se snad více otevře v některém z příštích setkání. Taková debata by již nemusela být v tak smířlivém duchu. Dramaturgie a inscenace olomouckých činoherních scén se totiž s obdobnými typy divadel v České republice zatím rovnat nemohou.
Zuzana Mildeová
Zdroj: mildeova.z@seznam.cz
