České divadlo Autorská trojice Hůlová, Havrda a Vrba uvede v Alfredovi ve dvoře autofikční dokument Řevnice, ulice Slepá Autorská trojice Hůlová, Havrda a Vrba uvede v Alfredovi ve dvoře autofikční dokument Řevnice, ulice Slepá
Skrývá se trojice přátel před bombardováním ruskou armádou nebo pracuje na grantem podpořeném uměleckém projektu, který téma ruského napadení Ukrajiny zpracovává? Jsme svědky strachu z probíhajícího konfliktu nebo strachu, že se trojici umělců nepodaří ztvárnit válku jako téma a dostát požadavkům, jež plynou z grantu, který na svůj projekt dostala? Praktická opatření související se situací ohrožení, v níž se protagonisté nacházejí, se prolínají s prací na inscenaci za situace, kdy se celým příběhem jako červená nit vine podezření ze zpronevěry grantových peněz. Toto vše je možné jen díky surreálnému prostoru, kde se stírá hranice mezi realitou a fikcí situovanému do zahrady městysu Řevnice u Prahy, kde se celá věc odehrává. Prostřednictvím paralelní existence obou světů – světa
válečného konfliktu i světa, který toto téma zpracovává, si autoři kladou otázky týkající se problematičnosti umělecké reflexe válečného konfliktu, institucionální podpory umění, války jako takové i vlastních strachů, které lze promítnout v podstatě kamkoli.
Projektem Řevnice, ulice Slepá trojice autorů rozvíjí tvar audiovizuálního dokumentárního eseje s fikčními prvky. Jedná se o čtvrtý multižánrový autorský projekt na pomezí několika žánrů s hlavním těžištěm v hudbě a zvukových umění (Petr Vrba: hudba, sound design, Petra Hůlová: mluvené slovo, text, Pavel Havrda: video, světelný design). Po projektech Space-pandemics (premiéra 2020, Punctum), Analýza bydlení (2021, Studio Hrdinů) a Já, kimči (2022, Alfred ve dvoře) Hůlová s Vrbou pokračují v konceptu multižánrového projektu, jež spojuje hudbu, zvuková umění, mluvené slovo, obraz a světelný design (nyní na rozdíl od předchozích projektů Pavel Havrda) a s použitím autofikce kombinuje vyprávění příběhu s dokumentární esejí.
Co se týče verbální části projektu, pracuje výrazně s prvky ironie a sebeironie.Důležitou složkou je humor plynoucí z absurdních situací. Text má kolážovitý charakter proto, aby snáze umožnil propojení mluveného slova s hudební složkou neboť obě dvě tyto složky jsou součástí aurálního vjemu posluchače, kterému se tak naskýtá komplexní zvukový zážitek. Ten zahrnuje nejen autorskou kompozici a mluvené slovo, ale i propracovaný sound design a v případě zavřených očí má tak výsledný akustický vjem zřejmě nejblíže akusmatické kompozici. Nicméně Řevnice, ulice Slepá je multižánrovým projektem a tak podstatným prvkem je i vizuální rovina, která zahrnuje nejen adekvátní video techniky (pomocí dronu, mobilního telefonu, VHS technologií apod.), ale i práci se světelným designem.
Autoři k aktuálnímu projektu říkají: „Řevnice, ulice Slepá je projektem záměrně bez režiséra, což znamená, že stejně jako v našich minulých společných projektech jako Analýza bydlení nebo Já, kimči neplníme zakázku, ale tvoříme volně, s místy pro experiment přímo při akci. O to podstatnější jsou role externích spolupracovníků režisérů Johany Ožvold a Ondřeje Vavrečky a intermediálního umělce a hudebního dramaturga Ladislava Železného, kteří plní roli dramaturgů.”
ŘEVNICE, ULICE SLEPÁ
Premiéra: 25. 9. 2023, Alfred ve dvoře, Praha
Reprízy: 26. + 27. 9. 2023
Tvůrci: Petra Hůlová, Petr Vrba, Pavel Havrda
