České divadlo Autorský projekt Bušení skotské tanečnice a choreografky Lucy Macphail vzniká v rámci platformy podporující mladé umělce v Divadle F. X. Šaldy Autorský projekt Bušení skotské tanečnice a choreografky Lucy Macphail vzniká v rámci platformy podporující mladé umělce v Divadle F. X. Šaldy
Co dnes znamená domov? Je to místo, odkud pocházíme, lidé, ke kterým se vracíme, nebo spíš stav mysli, který se během života proměňuje? Nová liberecká inscenace Hory a údolí tuto otázku otevírá skrze holisticky intenzivní taneční divadlo. Divákům na scéně Malého divadla nabídne zážitek z dílny mladých začínajících tvůrců, který je zve ke zpomalení, vnímání těla i k tichému dialogu se sebou samými. Premiéra 20. února 2026 od 19:00 v Malém divadle.
„Domov není místo, ale pocit.“ Právě tato myšlenka tvoří jádro nové inscenace Hory a údolí, v níž mladá skotská choreografka Lucy Grace Macphail propojuje současný tanec s jemnými odkazy na skotskou kulturu. V centru inscenace stojí postava Tuláka – člověka rozkročeného mezi komunitou plnou energie, hluku a sdílení a tichým prostorem samoty, přírody a vnitřního klidu. Hlavní hrdina na své pouti postupně odhaluje, že domov není pevný bod na mapě, ale proměnlivý proces a neustálé hledání rovnováhy mezi vnějším světem a vlastním nitrem.
„Na zvoleném tématu mě přitahuje jeho univerzálnost. Každý člověk má vlastní definici domova, utvářenou osobními zkušenostmi. Nejen odchodem z určitého místa nebo od blízkých, ale prostě tím, jak procházíme životem, měníme se a vyvíjíme,“ říká o své motivaci autorka.
Choreografie pracuje s kontrastem dynamických společenských scén inspirovaných ceilidh (tradiční skotská taneční zábava) a postupným ústupem do syrové krajiny moře, lesa a hor. „Tato polarita mě inspiruje a baví nejvíc. Příroda nabízí druh síly a klidu, který v našem moderním stylu života chybí. Často je hektický a zahlcující, neustále nás tlačí chtít víc – víc věcí, víc úspěchu, víc kontaktů, víc aktivit. Když ale všechno odložíme stranou, pouhá přítomnost může působit velmi uzemňujícím dojmem,“ doplňuje Lucy svůj pohled.
Výraznou složkou díla je hudební koláž současných skotských interpretů (Talisk, Rura, Mike Vass), která se přirozeně prolíná s pohybem a podtrhuje autorčiny kořeny. Minimalistická, proměnlivá scéna Anny Marie Kocychové vytváří pro tanečníky spřízněné prostředí, do něhož vkládá kus sebe i svou citlivost k pohybu a atmosféře. V tomto pojetí mohou umělci tančit ve zdánlivě neomezeném, téměř imerzivním prostoru, který nechává jejich výraz svobodně dýchat. Kostýmy výtvarnice Anyi Clarke se pohybují na pomezí moderního punkového designu a skotské stylizace.
Hory a údolí nejsou příběhem s jednoznačným výkladem. Nabízejí spíše otevřený prostor pro osobní prožitek a interpretaci. Dotýkají se témat, která dnes silně rezonují zejména u mladé generace: potřeby zpomalení, hledání harmonie mezi výkonem a klidem, mezi digitálním chaosem a fyzickou zkušeností, mezi touhou patřit a potřebou vědět, kým jsem.
Inscenace může oslovit i diváky, kteří běžně taneční nebo baletní produkce nevyhledávají. Sází na autenticitu, sdílení a intimní zážitek.
Divadlo dává prostor mladé generaci
Platforma Bušení vznikla z potřeby otevřít profesionální divadelní provoz mladým začínajícím tvůrcům a umožnit jim vstoupit do plnohodnotné umělecké praxe. V rámci této dramaturgické linie nabízí Divadlo F. X. Šaldy prostor pro autorské projekty nastupující generace režisérů, choreografů a dalších tvůrců, kteří dostávají možnost realizovat vlastní inscenaci v reálných podmínkách divadla.
Bušení je skutečnou divadelní zkušeností. Mladí umělci zde pracují s profesionálními soubory, technickým zázemím i produkční odpovědností, která je běžně spojena se zavedenými inscenacemi. Právě tento přechod mezi studijním prostředím a profesionální praxí je jednou z nejcennějších součástí projektu.
Platforma navazuje na dlouhodobou tradici podpory mladých tvůrců, zejména v rámci baletního souboru, kde podobné startovací projekty vznikají už více než patnáct let. Právě zde dostala v minulosti příležitost řada dnes etablovaných osobností. Bušení tuto myšlenku rozšiřuje a systematizuje napříč soubory – baletem, činohrou i operou.
Smyslem Bušení není pouze objevovat nové talenty, ale také udržet divadlo živé, otevřené a aktuální. Mladí tvůrci přinášejí jiný pohled na svět, nové estetické impulzy i témata, která rezonují se současnou společností – otázky identity, vztahu k sobě samým, k přírodě, ke komunitě i k rychle se měnícím hodnotám dnešní doby.
Pro diváky tak Bušení znamená možnost setkat se s odvážnějšími, osobnějšími a často překvapivými inscenacemi, které rozšiřují tradiční repertoár a otevírají dialog mezi generacemi na jevišti i v hledišti.
Lucy Grace Macphail (1998) je autorkou námětu a choreografie inscenace, ale především tanečnicí ze Skotska, která již sedmou sezonu působí v baletním souboru DFXŠ. Její cesta do libereckého divadla vedla přes Královskou konzervatoř ve Skotsku. Poté, co pro divadlo vytvořila několik krátkých choreografií, se ukázalo, že vlastní tvorba je důležitou součástí jejího uměleckého hlasu. Ve své choreografické práci se zaměřuje na plynulý, organický pohyb, izolaci jednotlivých částí těla a vytváření přirozeného tanečního flow, v němž se propojuje technická preciznost s vnitřní emocionalitou. Hory a údolí jsou jejím prvním celovečerním autorským projektem. Její dílo spojuje fyzickou intenzitu současného tance s vyprávěním, které čerpá ze silné vazby na přírodu, hudbu a osobní zkušenost.
Anna Marie Kocychová (2002) je scénografka a výtvarnice, která se profiluje jako perspektivní osobnost mladé divadelní generace. Výtvarné vzdělání získala v Praze v kurzech figurální kresby a malby a první zkušenosti s divadlem načerpala na divadelně-výtvarných workshopech Divadla T.E.J.P. V roce 2022 působila jako asistentka kostýmního výtvarníka při inscenaci Mikve ve Východočeském divadle Pardubice a o rok později vytvořila kostýmní návrhy k inscenaci Yerma na Komorní scéně Aréna v Ostravě. Dlouhodobě spolupracuje také s amatérskými a studentskými divadelními soubory. V inscenaci Hory a údolí vytváří scény založené na minimalismu, proměnlivosti a citlivé práci s atmosférou. Za pomoci jednoduchých prostředků buduje otevřený, téměř imerzní svět, který umožňuje tanečníkům svobodně rozvíjet jejich výraz a plně se ponořit do vyprávění příběhu.
Anya Beth Clarke (1996) je tanečnicí baletního souboru DFXŠ a zároveň kostýmní výtvarnicí inscenace. Narodila se ve Velké Británii a tanec si zamilovala už ve svých dvou letech. Studovala na Central School of Ballet, kde zvítězila v několika studentských soutěžích, a následně na Královské konzervatoři ve Skotsku. Liberecké divadlo se v roce 2016 stalo jejím prvním profesionálním angažmá a dnes ji můžeme vidět v kompletním repertoáru. Od dětství si však plnila i svůj druhý sen. Navrhovala a šila kostýmy pro školní představení a postupně tak rozvíjela svůj výtvarný talent. V inscenaci Hory a údolí se pohybuje na pomezí moderního až punkového designu a skotské stylizace, s důrazem na funkčnost a podporu tanečního pohybu. Její pojetí podtrhuje originální řešení produkce a zároveň velmi osobitě zdůrazňuje charakter postav.
