Balet Národního Divadla: Protančíme tím
Na scénách Národního divadla teď tančit nemůžeme, ale tančit jsme nepřestali!
Divadlo bez diváků ztratilo smysl. Ale ono je to stejné i s ulicemi, které jsou prázdné, veřejný prostor ztichl, zmizel. Vnější svět se přesouvá do světů vnitřních, hledáme sami sebe, zpomalujeme a v srdcích nacházíme ohleduplnost, potlačujeme vlastní ega, učíme se žít teď a tady – a hlavně sami se sebou.
Za časů cholery napsal Alexandr Sergejevič Puškin v domácí karanténě svého Evžena Oněgina. My nyní, za časů koronaviru, stejného Oněgina nemůžeme hrát… Ale i tak, i když se bojíme, že následky budou veliké, my od divadla jsme snílci, věční optimisté… ze všeho zlého nakonec může vzejít něco dobrého. Ne všechny konce bývají tragické…
Pracovním nástrojem tanečníka je jeho tělo. Fyzická stránka jeho osobnosti je alfou a omegou tanečního umění. Tělo ve vynikající kondici, tělo připravené, zvyklé na pravidelnou zátěž, tělo, které na jevišti předává krásu, vypráví příběhy, propojuje se s duší a přináší zážitek. V rámci nutných opatření, ale i ve smyslu kolektivní zodpovědnosti a primární ohleduplnosti, jsme divadla zavřeli, opustili baletní sály, pověsili špičky na hřebík… šijeme roušky a s otazníky v očích sledujeme, kam svět spěje.
A zároveň víme, že musíme být připraveni… v Den D přijít na jeviště a pro své diváky tančit. Ve stejné kondici jako předtím. Přitom nevíme, jak dlouho to potrvá… Vymýšlíme plány, přesouváme repertoár, počítáme ztráty, hledáme východiska – ale vlastně jsme v situaci, kterou nikdo nezažil, díváme se dopředu – ale čas a prostor jako by nebyly… Je jen přítomnost a ta je nová a neznámá.
Víme, že musíme – každý sám za sebe – zůstat připraveni. Říká se tomu individuální plán, osobní zodpovědnost, pevná vůle… Tanečníci musí – i v těchto podmínkách – dokázat, že jejich tělo neochabne – stejně jako mysl a (psychické) zdraví nás všech. Je to těžký úkol. Je to výzva…
Věříme, že z této zkoušky vyjdeme do světa, který alespoň v nějakých obrysech bude připomínat ten, který jsme nyní museli opustit. Vejdeme do divadel, zvedneme oponu – nadechneme se a budeme moci hrát, tančit. Pro vás, naše diváky. Vyprávět srdcové příběhy, dávat vám velké prožitky.
Zase se dotkneme krásy a umění… Bude moci to vše společně zažít.
Moc se na to těšíme!
Prostě: Protančíme tím…
#protancimetim
#dancethroughit
https://www.narodni-divadlo.cz/
