Balet Národního divadla uvádí Šeherezádu v novém hávu
Příběh odvahy, lásky a odporu, zasazený do exotické orientální krajiny, získává pod vedením choreografa Maura Bigonzettiho nový umělecký rozměr a ožívá na prknech Národního divadla po padesáti letech.
Balet Národního divadla s potěšením oznamuje premiéru svého nejnovějšího celovečerního titulu Šeherezáda, která se uskuteční 28. listopadu 2024. Tato baletní inscenace, vznikající jako světová premiéra exkluzivně pro Balet Národního divadla, je výsledkem tvůrčí spolupráce s jedním z nejvýznamnějších choreografů současnosti Maurem Bigonzettim. Padesát let od posledního inscenování tohoto ikonického baletu přináší Bigonzetti nové pojetí příběhu v nevšedních kulisách tvořených videoprojekcí. Diváky pohltí příběh, který překračuje hranice a nabízí silné poselství o odvaze, lásce a naději.
„S radostí Šeherezádu uvádíme po padesáti letech opět na prknech Národního divadla. Naposledy ji tady inscenoval Jiří Němeček. Letos si také připomínáme sto let od její české premiéry v choreografii Remislava Remislavského. Tento nadčasový příběh o odvaze, kráse a síle vyprávění je spojením tradice a inovace, které publikum Národního divadla zajisté potěší,“ říká generální ředitel Národního divadla Jan Burian.
Pod vedením uměleckého ředitele Baletu Národního divadla Filipa Barankiewicze je toto představení věnováno tématům, která jsou nadčasová a univerzální: Šeherezáda, vezírova dcera, riskuje vlastní život, aby zachránila ostatní ženy ve svém království před krutým osudem. Ve světě plném násilí a genderových stereotypů dokáže svým důvtipem a svou schopností vyprávět příběhy proměnit srdce krále Šahrijára. Šeherezádin osud odráží boj, který mnohé ženy vedou i v dnešní době – boj za práva, svobodu a rovnost. „Šeherezáda není jen nadčasovým příběhem odvahy a důvtipu, ale i působivým odrazem boje, který ženy zažívají i dnes. Statečné ženy, které v současnosti po celém světě čelí útlaku a bojují za svá práva, nás inspirují, a proto i s jejich situací propojujeme slavný příběh Šeherezády, jež vzdorovala smrti svou inteligencí a vytrvalostí,“ vysvětluje Filip Barankiewicz.
Těla tanečníků Baletu Národního divadla budou vyprávět. Každý pohyb je prodchnut emocí, která přesahuje slova – od jemných doteků až po výbušné výrazy síly a odhodlání. Jejich pohybová interpretace propojuje tělo a duši, což vytváří neopakovatelnou atmosféru a silný zážitek, jenž zasahuje přímo do srdce.
Příběh
Šeherezáda, dcera vezíra, se rozhodne čelit krutému králi Šahrijárovi, který po zradě své první ženy odsuzuje každou další manželku k smrti po svatební noci. Aby tento osud změnila, začne Šeherezáda vyprávět příběhy plné napětí, lásky a moudrosti, které vždy končí v nejnapínavějším okamžiku. Král, fascinován jejím vyprávěním, odkládá popravu noc za nocí. Postupně se prostřednictvím Šeherezádina důvtipu a odvahy proměňuje jeho zahořklé srdce, až nakonec odpustí ženám a vzdá se své krutosti. Šeherezádin příběh tak symbolizuje sílu vyprávění a lidskosti, která překonává nenávist a předsudky.
Choreografie
Umělecká spolupráce: Mauro Bigonzetti a jeho mistrovství tělesné pravdy
Mauro Bigonzetti, proslulý svou schopností přetvářet klasické baletní příběhy do moderního, emočně intenzivního jazyka, spolupracoval s Baletem Národního divadla již dříve. V roce 2019 uvedl celovečerní balet Kafka: Proces a své originální choreografie přenesl do Prahy také prostřednictvím děl Vertigo (2016) a Holo Harmonies (2023). Bigonzettiho práce je postavena na hledání pravdy těla: fyzická zkušenost, lidské prožitky a pocity se odrážejí v každém pohybu tanečníků. „V reálném světě, ale zejména v tom divadelním, umělci navozují iluzi, která působí jako pravda,“ vysvětluje Bigonzetti. „Na jevišti ovšem existují těla, která nelžou. Jejich řeč je univerzální, čirá, nepřikrášlená.“
Hudba
Jedinečné dílo Nikolaje Rimského-Korsakova: Hudba, která nebyla určena pro balet
Hudební základ baletu tvoří Šeherezáda, symfonická suita op. 35 od Nikolaje RimskéhoKorsakova, dílo, které původně nevzniklo pro taneční jeviště. Rimskij-Korsakov, velký mistr orchestrálních barev, skládal tuto hudbu jako symfonickou báseň inspirovanou blízkovýchodním příběhem o Šeherezádě. Jeho hudební „paleta“ a orchestrace v sobě propojují slovanskou duši s duší, která je pro nás exotickou, evokují vášeň, pestrost a podmanivou atmosféru Orientu.
V roce 1910 vytvořil slavný soubor Sergeje Ďagileva, Ballets Russes, první baletní verzi na Korsakovovu hudbu. Choreografii zpracoval Michail Fokin a představili ji v Opéra Garnier v Paříži. Díky smyslnosti a vášnivým scénám v provedení Václava Nižinského a Idy Rubinsteinové se dílo stalo okamžitým hitem a dosáhlo obrovského úspěchu, přestože choreograf musel hudbu přizpůsobit a provést některé škrty, což vyvolalo nesouhlas vdovy po skladateli.
Baletní verze Šeherezády tak přinesla nové poslání a význam hudby, která si uchovává kouzlo a hloubku, jež překračuje čas i prostor.
V této produkci se taktovky ujme uznávaný dirigent Johannes Witt, který je známý svou schopností propojit orchestr s děním na scéně. Kritici oceňují jeho preciznost a schopnost přenášet dramatické napětí přímo na jeviště. Jeho interpretace Šeherezády nabídne jemné prozkoumání lyrických i výbušných momentů hudby a harmonické propojení všech prvků inscenace.
Kostýmy
Vize Anny Biagiotti: Věrnost tradici a vizuální kouzlo Persie
Významnou součástí této inscenace jsou kostýmy z dílny italské návrhářky Anny Biagiotti, která pochází z Milána a na své profesní cestě spolupracovala s prestižními divadly, včetně Teatro alla Scala a Teatro dell'Opera di Roma, kde více než dvacet let vede krejčovnu a historický archiv. Anna Biagiotti kombinuje tradiční řemeslné techniky s moderními prvky a vytváří tak kostýmy, které dokreslují estetiku představení, ale zároveň přispívají k autenticitě a charakterové hloubce postav.
Pro inscenaci Šeherezáda zvolila Biagiotti kostýmy, které přinášejí orientální nádech a zdůrazňují kontrast mezi mužským a ženským principem. Šahrijárově postavě dodávají temné tóny a blyštivé prvky autoritu a mocenskou nadřazenost, zatímco kostýmy moudré Šeherezády kombinují smyslné látky a jemné detaily, které symbolizují její inteligenci, ženskost a odvahu. Biagiotti vytváří kostýmy, které oslovují diváka svou elegancí, historičností a moderním estetickým zpracováním.
Vizuální koncept
Inovativní scéna a plakát s inspirací z české secese
Výprava inscenace Šeherezáda je založena na propojení scénografie s videoprojekcemi, které vznikly ve spolupráci s italským světelným designérem Carlem Cerrim a uměleckým studiem OOOPStudio. Carlo Cerri, který je známý svou prací pro přední baletní a taneční soubory po celém světě, rozpohyboval inscenaci dynamickou světelnou scénou, která pocitově přemisťuje diváky do vzdálené Persie. OOOPStudio, známé svými videoprojekcemi, vytvořilo působivý vizuální koncept, který spojuje přírodní jevy a digitální svět. Tímto způsobem scénografie oživuje prostředí dávné Persie a současně umožňuje divákům zažít intenzivní, imerzivní kontakt s příběhem.
K vizuálnímu podání inscenace přispívá také plakát vytvořený Marcem Noviellem, který zobrazuje univerzální ženský symbol vzdoru. Plakát vzdává poctu českému secesnímu umělci Alfonsi Muchovi a čerpá inspiraci z aktuálního boje za ženská práva po celém světě,například íránských žen, které symbolicky stříhají své vlasy. Barvy a výtvarný styl plakátu korespondují s kostýmy a scénou, které tvoří celistvou vizuální identitu Šeherezády.
Postavy
Dramaturgický pohled: Postavy a jejich archetypální význam
„V bajném království krále Šahrijára umře žena rukou svého manžela každých dvacet čtyři hodin. Dnes, v skutečné Itálii, umře žena rukou svého partnera každých sedmdesát dva hodin. Femicida není fikce,“ říká dramaturgyně Patrizie Dall’Argine. Podle Dall’Argine představují v baletu Šeherezáda dvě hlavní postavy – král Šahrijár a Šeherezáda – archetypální mužský a ženský princip. Šahrijár symbolizuje sílu a destruktivní maskulinitu, mocného válečníka a vladaře, který nedokáže ovládnout své zraněné ego, nenávidí ženy a je k nim krutý. Naopak Šeherezáda, vzdělaná a kultivovaná vezírova dcera, vypráví příběhy, které zpochybňují královo stereotypní vidění světa a postupně ho proměňují. Šeherezádina schopnost vytvořit pouto prostřednictvím vyprávění symbolizuje nejen ženskost, ale i univerzální hodnoty lidskosti a naděje na změnu.
Tato inscenace Maura Bigonzettiho, který oblékl nadčasový příběh do nového kontextu, reflektuje současné otázky, které mají v dnešním světě stále stejný význam jako před stoletími – jak zachovat lásku a respekt v konfliktním prostředí plném předsudků a touhy po moci. Díky hudbě Nikolaje Rimského-Korsakova a úchvatné výpravě slibuje Šeherezáda hluboký umělecký zážitek pro české i mezinárodní publikum.
