Bratislavská Astorka Korzo´90
Švandovo divadlo na Smíchově znovu přivítá slovenské Divadlo ASTORKA KORZO '90. Tentokrát bratislavská scéna představí pražskému publiku dvě inscenace, Platonova v režii Romana Poláka a Stellu Juraje Nvoty. Minipřehlídka se uskuteční 15. a 16. dubna 2011.
Divadlo Korzo '90 bylo založeno před jedenácti lety, od roku 1993 jej známe pod názvem Divadlo ASTORKA KORZO '90. V současnosti uvádí divácky atraktivní repertoár založený na osobnostním herectví hvězd souboru, který tvoří nejvýznamnější herecké tváře Slovenska (Zita Furková, Zuzana Kronerová, Szidi Tobias, Anna Šišková, Marta Sládečková, Vlado Černý, Boris Farkaš, Ady Hajdu, Miroslav Noga, Matej Landl, Peter Šimun).
Vedle nich se do povědomí veřejnosti dostala i nejmladší generace Astorky (Petra Vajdová, Rebeka Poláková, Zuzana Konečná, Juraj Kemka, Róbert Jakab, Lukáš Latinák, Marián Miezga).
Inscenace připravované tvůrci Astorky jsou každoročně mimořádnou událostí slovenské divadelní scény a s úspěchem jsou uváděny na slovenských, českých a zahraničních mezinárodních festivalech. Divadlo ASTORKA KORZO '90 se tak za svou jedenáctiletou historii stačilo představit i divákům v Polsku, Maďarsku, Velké Británii, USA, Rusku, Bělorusku, Estonsku či Austrálii. Ve Švandově divadle na Smíchově potěší pražské publikum už podeváté.
Platonov
Anton Pavlovič Čechov
Mladý muž, kterému neodolá žádná žena a který neodolá žádné ženě? Hvězda společnosti a přirozená autorita, která vládne svému okolí s potěšením a plezírem? Unavený "zbabělec", kterému milostná dobrodružství přerostla přes hlavu? Mnohé rysy podmanivého svůdce žen Platonova jsou autobiografickou reflexí samotného Čechova; podobně jako jiné jeho povídky či divadelní hry.
Platonov, kdysi svůdný mladík, plný ideálů, jimiž chtěl změnit svět, je dnes jen nedostudovaný, nekvalifikovaný a sám se sebou nespokojený učitel na venkovské škole. Kouzlo jeho osobnosti však ještě nevyprchalo a žádná žena v jeho okolí mu neodolá. Ke každé ho poutá osobitý cit vášně, ale ani u jediné nenachází pokoj. Sebedestruktivní duše ho nutí provokovat a hledět nebezpečím lásky přímo do tváře.
Jedna z postav v Platonovovi říká: „Konečně máme na ženy rozumnější názor... Jenže tento rozumnější názor ukrutně ponižuje muže i ženu...“ Vizionář Čechov už před více než sto lety naznačil, že svět, kde se všechno smí, nic není zakázáno, kde chce každý druhého jen využít a dát mu méně, než si vzít... Takový svět bez morálních pravidel a zákonů spěje k destrukci a prázdnotě. Navzdory tomu, že dokud trvá, působí příjemně či bezstarostně.
Inscenace získala dvě nominace na Dosky: pro Szibi Tobias za vynikající herecký výkon v postavě Anny Vojnické a pro Karolu Cermak-Šimákovou za kostýmní výpravu. Szidi Tobias a Juraj Kemka pak za ztvárnění svých postav získali výroční ocenění Literárního fondu.
Překlad: Dana Lehutová
Dramaturgie: Andrea Dömeová
Kostýmy: Karola Cermak-Šimáková
Umělecké masky: Juraj Steiner
Scéna: Tom Ciller
Hudba: Oskar Rózsa
Úprava a režie: Roman Polák
Osoby a obsazení:
Anna Vojnická, mladá vdova po generálovi: Szidi Tobias
Sergio Vojnický, syn generála Vojnického: Marián Miezga
Sofia, jeho manželka: Rebeka Poláková
Prosper Glag: Matej Landl
Pierre Glag, jeho syn: Róbert Jakab
Plukovník Trilecký: Peter Šimun
Niki Trilecký, jeho syn, lékař: Lukáš Latinák
Michail Platonov, učitel: Juraj Kemka
Sandra, jeho žena, neteř plukovníka Trileckého: Anna Šišková
Osip, vrah: Miroslav Noga
Vengerovič: Boris Farkaš
Burger: Marián Labuda ml.
Mária Greko: Zuzana Konečná
Premiéra: 10. 6. 2010, Švandovo divadlo: 15. 4. 2011 od 19:00
Stella
Johann Wolfgang Goethe
Divadelní hru Stella napsal Goethe několik let po Utrpení mladého Werthera; a stejně jako v tomto románu i ve Stelle se vyrovnával s milostnými peripetiemi svého života. Vznik hry spadá do období, kdy řešil svůj nešťastný vztah se snoubenkou Lili Schönemannovou a dozvěděl se o düsseldorfském kolegovi, který žil se dvěma ženami, i o bigamii kolegy básníka Gottfrieda Augusta Bürgera. Goethe se inspiroval také skutečným příběhem rytíře von Gleichen, který je na svém náhrobním kameni v erfurtské katedrále zobrazený se dvěma ženami. Podle legendy se rytíř při křižáckých výpravách zamiloval do sultánovy dcery, která ho vysvobodila ze zajetí a utekla s ním do Durynska. Svůj malý problém vyřešil žádostí, které Svatá stolice vyhověla, tudíž svůj nevšední svazek legitimizoval. I Martin Luther, přestože nerad, dal podobné povolení jednomu z knížat, která ho podporovala. A v Goethově době bylo mnoho panovníků a "mocných", kteří vedli dvojí život veřejně. Ale hovořit o tom veřejně... se nesmělo.
Marta Sládečková, Zuzana Konečná a Ady Hajdu obdrželi za ztvárnění svých rolí v této inscenaci prémie Literárního fondu za rok 2010.
Překlad Ján Štrasser a Peter Zajac
Dramaturgie Andrea Dömeová
Scéna Jozef Ciller
Vizuální video efekty Juraj Kilián
Kostýmy Peter Čanecký
Masky Juraj Steiner
Pohybová spolupráce Eva Murínová
Režie Juraj Nvota
Osoby a obsazení:
Stella: Zuzana Konečná
Cecília: Marta Sládečková
Fernando: Ady Hajdu
Lucia: Rebeka Poláková
Hostinská: Lucia Vráblicová
Karol: Patrik Minár
Premiéra: 9. 2. 2010,
Švandovo divadlo: 15. 4. 2011 od 19:00
Gabriela Valcová
vedoucí obchodu, marketingu a PR
Švandova divadla na Smíchově
