Čardášová princezna má v Karlíně otestovat zájem diváků o operetu
Praha 12. září (ČTK) - Jakýmsi pokusným balonkem testujícím zájem pražského publika o operetu má být tento týden v pražském Hudebním divadle Karlín inscenace slavné Čardášové princezny Emmericha Kálmána. V novém překladu Adama Nováka ji nastudoval intendant Budapešťského operetního divadla Miklós Gábor Kerényi, který vystupuje pod jménem Kero.
Naposled uvedl karlínský soubor operetní inscenaci v lednu 2005. Šlo o Lehárovu Zemi úsměvů; od roku 2000 měla 66 repríz. Derniéra se konala v provizoriu Kongresového centra, kde scéna po záplavách v roce 2002 hrála.
Předseda Jednoty hudebního divadla Josef Herman si nemyslí, že opereta je úpadkový žánr a nemá publikum. "Naopak je to možnost, jak udělat dokonalé hudební divadlo. Až se toho chopí opravdu někdo šikovný, ukáže se, že operety jsou mnohdy lepší než muzikály, které se tu hrají," řekl Herman ČTK. Nelíbí se mu, že se k operetě přistupuje příliš pietně a vážně. "Zatímco v okolních zemích libreta občas aktualizují a původními partiturami vyslovují i současné myšlenky. Což ovšem nemusí vždycky fungovat," dodal.
Stejný názor zastává i režisér karlínské inscenace. "Mnozí říkají, že je opereta zastaralá, a proto nové nevznikají. Ale řecká dramata či barokní hudbu také nikdo nepíše - a přesto zastaralé nejsou," řekl ČTK divadelník, jehož verze Čardášové princezny mají úspěchy v Salcburku, Mnichově, Petrohradě i v Japonsku. I když se snaží, aby si byla představení podobná, výsledek se liší. A tak je prý německá verze tvrdší a pomalejší, maďarská výbušnější, ruská sentimentálnější a z té české cítí hravost.
"Důležité je, aby se tento žánr bral vážně," říká Kero, podle něhož lze operetu udělat velmi tradičně či velmi moderně, což zpravidla vyžene diváky z divadla. Proto volí střední cestu, kdy styl, tempo, vztahy a život lidí jsou dnešní, využívá tanec a světelné efekty a chce světu dokázat, že opereta nepatří do muzea. Inscenace proto lákají i mladé publikum.
"V Salcburku chodili na naši inscenaci důchodci, ale pak přicházeli i mladí a na konci řvali jak na rockovém koncertě," dodal režisér, který k příběhu přistupuje, jako by ho napsal Shakespeare. Však také v Budapešti mají v repertoáru 10 operet a osm muzikálů, loni uskutečnil 350členný soubor 550 představení, z nich 70 v zahraničí.
"U nás jsme k operetě příliš pietní. Je to škoda, protože vždy byla znakem repertoáru dobrého měšťanského divadla. I v Národním divadle v Praze se do přelomu 19. a 20. století uváděla. Smetana, když skládal první verzi Prodané nevěsty, se inspiroval Offenbachem," dodal Herman.
I když pak opereta po roce 1989 především důsledkem muzikálů jako žánr upadla a v Praze se už často nehrála, o regionech, kde je populární dodnes, to neplatí. Například od roku 2000 mělo v Plzni premiéru devět a v Ostravě osm operetních inscenací a častým hostem je i v Brně. Vedle Kálmánovy, Straussovy a Lehárovy klasiky šlo i o díla Oskara Nedbala, Rudolfa Frimla, Járy Beneše, Rudolfa Piskáčka a Romana Blahníka a operety zcela nové. Například Plzeňští představili v květnu 2003 jazzovou operetu Kristián 2 z pera režiséra a herce Antonína Procházky a o rok později operetu Ferdinand Karla Šípa a Zdenka Merty. V Ostravě měla v roce 2005 premiéru opereta Holka nebo kluk, v níž se Procházka inspiroval stejnojmenným filmem z roku 1939.
Podle Hermana opereta jako řemeslo dost upadla, konkrétně v Hudebním divadle Karlín to začalo už za minulého vedení. "Od 60. let minulého století platí, že operetu dělá někdo, kdo nemá na operu. Opereta má ale náročný repertoár, její party jsou často pěvecky náročnější než operní. Platí tam totiž princip ekvilibristiky, schopnosti předvést se. A moc hvězd v tomto žánru u nás není," dodal Herman.
Jiří Borovička pba
