Ceněná Špinarova inscenace Vojcka měla na Vinohradech derniéru
Nestává se tak často, aby byla v divadle zaplněna i místa k stání. Zažilo to pražské Divadlo na Vinohradech při pondělní derniéře inscenace Büchnerova Vojcka, kdy zájem přesáhl kapacitu hlediště. Představení mladého režiséra Daniela Špinara už loni nadchlo kritiku a vzbudilo kontroverzní reakce diváků.
Rok od premiéry se tak Vojcek na tomto jevišti hrál naposled; při posledním představení byly obsazeny i všechny přístavky. Přitom na dosavadních 14 repríz projektu, který získal prestižní cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 2009 a v anketě Divadelních novin skončil třetí, divadlo marně lákalo publikum. Zájem nebyl ani na gymnáziích, kam lístky nabízelo prakticky zdarma.
Další poctou inscenaci Vojcka bylo ocenění za nejlepší české ztvárnění původního německy psaného textu sezony, které uděluje Pražský divadelní festival německého jazyka. Představitel titulní role Pavel Batěk byl za svůj výkon už začátkem roku nominován na cenu Thálie, jeho spoluhráčka Lucie Štěpánková prakticky za toto představení Thálii určenou činohercům do 33 let získala. Už tehdy Batěk odhadl, že kontroverzní inscenace na vinohradském jevišti dlouho nevydrží. "Málokdy jsem se s něčím takovým setkal, kdy všechno dohromady funguje, kdy každý chce, aby zanechal stopu," řekl tehdy Batěk Litoval, že jedna repríza za měsíc je málo.
"Ukázalo se, že podobné inscenace do našeho repertoáru nepatří, že se míjí s naším publikem. Reprízy byly platícími diváky zaplněny z necelé třetiny," komentoval tento projekt ředitel divadla Jindřich Gregorini.
Špinarovi jako režisérovi s koncem sezony skončí smlouva na vinohradské scéně. "Pro mě osobně žádná zásadnější změna nenastane; kromě toho, že budu svobodnější," řekl režisér. Má prý práce na rok a půl dopředu a "volná noha" mu vyhovuje. V repertoáru Vinohrad mu zůstává inscenace Schillerovy Marie Stuartovny s Dagmar Havlovou a Lucií Juřičkovou v hlavních rolích. Začátkem roku připravil ve Švandově divadle Ibsenovu Hedu Gablerovou, shodou okolností rovněž typ dramatiky, která se denně nevidí.
Svou nejslavnější hru napsal Georg Büchner ve třiadvaceti letech a předčasná smrt mu ji nedovolila dokončit. Přesto je Vojcek považován za jeden z nejsugestivnějších dramatických textů, přelomové dílo v cestě moderního dramatu. Tento voják a holič je člověkem duševně i materiálně zuboženým, neustále mrzačeným službou pochybné autoritě i nelidskými lékařskými experimenty. Jediným naplněním jeho života je vztah k Marii a dítěti, které vychovávají. Mariina nevěra nakonec dohání tohoto štvance kruté reality i vlastních úzkostí a hněvu k zoufalému činu.
Tento živoucí a znepokojivý obraz duše moderního člověka označila Jiřina Jirásková už při zkouškách za otřesný příběh. "V pojetí Daniela Špinara je ovšem krásně nastudovaný. Je to obraz, reakce na to, co žijeme," řekla herečka před premiérou.
"Inscenuje ho krutě a neslitovně. Ukazuje cynický svět tady a teď, kde člověk je ponižován na zvíře, kde lásku nahrazuje dravý chtíč, kde 'ctnost musí bejt náramně krásná věc', ale člověk si ji nemůže dovolit a kde se jen blázen může opravdu šťastně smát. Je to obraz drsný, ale pravdivý," napsala o inscenaci kritička deníku Právo Radmila Hrdinová. Také Marie Reslová ji v Hospodářských novinách označila za výjimečný projekt se vzácně vyrovnanými špičkovými hereckými výkony, "obdivuhodně sladěnými v prostředcích expresivní stylizace".
I když měl Špinarův Vojcek na Vinohradech derniéru, čeká ho ještě jedno definitivně poslední představení. Uskuteční se 17. května na mezinárodní přehlídce divadelních a tanečních souborů Divadelní Flora v Olomouci.
Zdroj: Jiří Borovička, vit
