Cenu Karla Krause za celoživotní dílo převezme Jana Patočková
První laureátkou Ceny Karla Krause je Jana Patočková, divadelní kritička, redaktorka a editorka. Cenu Karla Krause uděluje Asociace českých divadelních kritiků, která je českou pobočkou IACT/AICT. Jde o ocenění celoživotního díla osobností, které svou reflexí divadelní tvorby významně přispěly k udržování úrovně oboru, jeho kultivaci a prosazování etických hodnot v dramatickém umění. Slavnostní předání se uskuteční 21. listopadu v Institutu umění – Divadelním ústavu.
Cena nese jméno významného českého dramaturga, překladatele a publicisty Karla Krause, který výrazně ovlivnil podobu českého poválečného divadla a jehož působení bylo vždy spojováno s humanistickými ideály, étosem i rezistencí vůči totalitnímu systému. Prostřednictvím této ceny chce AČDK vyjádřit jak poctu Karlu Krausovi, tak jeho následovníkům, výlučným teoretikům, kritikům a publicistům, kteří vedle své práce měli vždy na zřeteli i mravní základ své činnosti. se bude udělovat nepravidelně na základě návrhu a konsensu výboru Asociace českých divadelních kritiků.
Jana Patočková
První laureátkou Ceny Karla Krause je Jana Patočková, divadelní kritička, redaktorka a editorka. Vystudovala DAMU, obor divadelní věda a dramaturgie. Po krátkém působení v Městském divadle Kolín pracovala v letech 1963 – 1971 jako redaktorka v časopise Divadlo. Tento časopis představoval tehdejší špičku divadelní kritiky, přinášel cenné informace o zahraničním divadelním dění, reagoval na nové trendy evropského divadla, publikoval současné domácí i zahraniční hry a byl podstatným spolutvůrcem slávy českého divadla v šedesátých letech. Jana Patočková se zaměřovala na francouzskou oblast a nespornou měrou svými reflexemi i překlady přispěla jak k přiblížení francouzského divadla a dramatu českým divadelníkům, tak k propagaci české kultury ve frankofonních zemích. Po zákazu časopisu v roce 1971 pracovala v Ústavu pro kulturně výchovnou činnost, od roku 1978 do roku 1983 nemohla působit v oboru (její otec byl prvním mluvčím Charty 1977) a živila se příležitostnými překlady, v letech 1983 – 1990 pracovala v archivu Národního divadla. V osmdesátých letech přispívala do samizdatového časopisu O divadle. Po roce 1989 publikovala v odborných časopisech i v novinách, v letech 1993 – 1998 byla šéfredaktorkou časopisu Czech Theatre. Od roku 1990 do roku 2001 vedla ediční oddělení Divadelního ústavu. Nově koncipovala jeho ediční činnost, řídila klíčové edice České a Světové divadlo, podílela se na významných edičních projektech, např. na vydání českého překladu Divadelního slovníku Patrice Pavise či Brockettových Dějin divadla. Svými studiemi o díle Otomara Krejči a o divadle šedesátých let podstatně přispěla k novému pohledu na historii českého divadla.
