Česká inscenace zahájila prestižní festival PuSh ve Vancouveru
Mezinárodně oceňovaná inscenace Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců pro západní publikum v režii Jany Svobodové zaznamenala výrazný úspěch na PuSh International Performing Arts Festival 2026 ve Vancouveru, jednom z nejvýznamnějších kurátorských festivalů současného scénického umění v Severní Americe. Právě touto inscenací byl letošní ročník festivalu slavnostně zahájen.
Kanadský deník Vancouver Sun označil inscenaci mezi pět kulturních událostí, které by si diváci v lednové nabídce města neměli nechat ujít („must see“). Česká republika se účastí na festivalu zařadila mezi 17 zemí, jejichž tvorba je v letošním programu PuSh zastoupena.
Festival PuSh je dlouhodobě považován za klíčovou platformu pro inovativní, mezidisciplinární a společensky angažované umění. Každoročně přitahuje desítky tisíc diváků a stovky mezinárodních profesionálů z oblasti divadla, performance, tance a vizuálního umění. Je respektován pro svou výraznou kurátorskou vizi, odvahu otevírat politická a společenská témata a důraz na mezinárodní kulturní dialog.
Dvě představení, která se odehrála před zaplněným hledištěm Waterfront Theatre, byla přijata s mimořádnou pozorností a soustředěním publika.
Po oba večery po konci představení reagovalo publikum dlouhým tichem, po kterém následovaly dlouhotrvající ovace, hlasitá uznalá zvolání a také tradiční „indiánské“ halekání, jimiž příslušníci tzv. Prvních národů doplňovali potlesk. Festival PuSh dlouhodobě dbá na historickou spravedlnost a respekt k původním obyvatelům Britské Kolumbie a ve všech svých materiálech uvádí, že se koná na nepostoupených územích národů xwməθkwəy̓əm, Sḵwx̱wú7mesh a Səlílwətaʔ Selilwitulh, koloniálně označovaných jako město Vancouver. Zástupci těchto komunit byli přítomni i v hledišti.
Inscenace Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců pro západní publikum je intimním a zároveň naléhavým zamyšlením nad dopady probíhající války na každodenní život lidí. Postdramatický text mladé ukrajinské dramatičky Anastasiie Kosodii se soustředí na zdánlivě obyčejné situace – vaření vody, spánek ve vlastní posteli či sběr ovoce –, které se v kontextu války stávají křehkými a ohroženými. Skrze tyto detaily inscenace otevírá otázky domova, bezpečí, paměti a lidské důstojnosti.
Na scéně se setkávají čtyři performerky z Irska, Velké Británie, Nizozemska, Norska a hlas jejich kolegyně z Ukrajiny. Vytvářejí společný metaforický prostor prostřednictvím projekce textu, živé hudby, zpěvu a osobní výpovědi. Hudba Lotty Karlsson a Rosy Berman prostupuje celé představení a tvoří samostatnou silnou emocionální vrstvu, doplněnou originálním světelným a zvukovým designem.
Po představení následovala dlouhá a živá diskuse s publikem. Diváci se zajímali o proces vzniku inscenace, oceňovali režijní přístup, soustředěný výkon performerek i práci se zvukem a světlem. Významným tématem byla také politika a zkušenost teritoriálního ohrožení. Přestože je Ukrajina geograficky vzdálená, pocit nejistoty a zranitelnosti je pro kanadské publikum zvláště v současné době velmi aktuální.
Symbolickou rezonanci premiéry podtrhla i skutečnost, že kanadský premiér v tentýž den na Světovém ekonomickém fóru v Davosu citoval Václava Havla a jeho esej Moc bezmocných. I tento moment byl vnímán publikem jako součást širšího kontextu, v němž se české – a vzhledem k mezinárodnímu složení tvůrčího týmu také evropské – divadlo úspěšně zapojuje do globální debaty o odpovědnosti, moci a solidaritě.
Inscenace vznikla v rámci projektu Archa – Centrum dokumentárního divadla ve spolupráci s mezinárodním tvůrčím týmem a její uvedení na festivalu PuSh představuje významný milník v mezinárodní prezentaci současného českého divadla.
