Česká první scéna uvedla 56 tylovských inscenací
Praha 11. července (ČTK) - Více než pět desítek inscenací her Josefa Kajetána Tyla uvedlo během své existence Národní divadlo v Praze. Od smrti tohoto spisovatele, novináře, kritika, překladatele, dramaturga, režiséra a herce uplynulo právě 150 let.
"Neznám nikoho, kdo by bez zaváhání vyjmenoval všechna jeho díla," tvrdí dramaturgyně české první scény Lenka Kolihová Havlíková a dodává, že pro většinu čtenářů a diváků je průkopník českého divadla rozporuplnou postavou.
"Jenom ta nechuť vyvolaná vědomím, že je to autor patřící k maturitním otázkám. Vlnu pobaveného zájmu v lavicích možná přednášející vyvolá faktem, že slovutný klasik žil ve společné domácnosti se dvěma sestrami," napsala dramaturgyně v programu k inscenaci Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové, která měla ve "zlaté kapličce" premiéru loni v lednu v režii Jiřího Pokorného.
Podle ní bylo prokletím Tyla jako dramatika to, že od počátku své tvorby byl autorem politickým. Jeho hry jsou zakotveny v době svého vzniku, v době, kdy český národ byl pojem poněkud nadnesený, kdy se české divadlo krčilo vedle německého a byly na ně kladeny úkoly především mimodivadelní - například aby herci vůbec mluvili dobře česky. Tyl svou práci zjevně vnímal jako úkol vlastenecký; pro naivní vlastenčení se dočkal kritiky už za svého života, a to shodou okolností od vlastence rovněž čítankami vyzdvihovaného - Karla Havlíčka Borovského. Oba také za svou práci sklidili podobný vděk a stihl je podobně smutný konec.
"Jejich osudy, včetně osudů řekněme posmrtných, jsou ilustrací toho, jak se český národ, vydupaný ze země pravděpodobně v poslední možné chvíli, chová ke svým intelektuálním špičkám," podotkla dramaturgyně.
Soupis původní Tylovy dramatické tvorby z let 1830 až 1851 obsahuje celkem třiadvacet titulů. Od hry nazvané Výhoň dub, která byla jednou uvedena ve Stavovském divadle, ale autor ji záhy po uvedení spálil, až po hru Staré Město a Malá Strana, kterou cenzura zakázala a Tyl se uvedení nedožil. Jsou v něm dále například Fidlovačka, Strakonický dudák, Paní Marjánka, matka pluku, Jan Hus, Tvrdohlavá žena a Lesní panna.
K nejčastěji uváděným hrám (kolem desítky nastudování) patří na scénách Národního divadla v Praze Strakonický dudák a Paličova dcera. První z nich otvírala v roce 1983 Novou scénu, kdy obecenstvo sedělo v kruhu na jevišti. Ti, kdo premiéru zažili, mají ještě v živé paměti, jak točna nového divadelního prostoru strašidelně vrzala - přesto se inscenace dočkala jedenatřiceti repríz.
O rok později měl v historické budově premiéru Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři. V roce 1987 následovala Fidlovačka a o deset let později Paličova dcera.
Jiří Borovička hš
