Charismatický irský muzikant Jape míří do olomouckého Konviktu

Rychlokurz dějin JAPE neboli Richieho Egana jeho vlastními slovy

(jape = šprým, žert – pozn. překl.)

„Jako mladej kluk jsem prošel haldama hardcorovejch punkovejch kapel, a tak jsem tuhle scénu poznal skrz naskrz,“ začíná vyprávět. „Potom jsem začal hrát v kapele The Redneck Manifesto. A dodnes nám to klape. Vydali jsme čtyři nebo pět desek spíchnutejch na koleně s věcma v undergroundovým stylu a la Fugazi nebo tak a dvakrát jsme jeli šňůru po Evropě a hráli jsme i v Americe – to všecko jsme zvládli na vlastní pěst. Bylo to sice skvělý, ale mně se spíš líbilo psát něco jako písničky nebo tak a taky mě dost bavila elektronická muzika, tak jsem chtěl začít taky něco podobnýho dělat. Tak jsem se prostě na tejden stáhnul do takový malý chaty, vzal jsem si s sebou obrovskej pytel s trávou a Adat, no a takhle vznikla moje první deska.“

Tahle první deska Jape se jmenovala Cosmosphere a vyšla v roce 2003. Bylo vylisováno jenom 500 kopií, takže je docela štěstí ještě dnes na ni narazit. Na albu najdete osm skladeb – „Jako na deskách Black Sabbath!“ – s kouzelně nekvalitním lo-fi zvukem a s repertoárem přesně napůl rozděleným na různě zkomolené alternativní folkové písně a „fakt totálně podivný elektronický zvuky z Gameboye“. Tuhle desku následovala hned rok nato další nahrávka (která je dnes podobně jako první deska málo dostupná) s poněkud prapodivným názvem The Monkeys In The Zoo Have More Fun Than Me (I opice v zoo si užívají víc než já). Toto album už se vyznačuje menší mírou útržkovitosti, větší koncentrovaností i délkou a hlavně obsahuje Floating. Desku charakterizuje typický zvuk Jape, který se záhy stane jeho poznávacím znakem.

 „Jako konečně dneska všichni, i já poslouchám spoustu sraček,“ krčí rameny Richie. „Jsem schopnej poslouchat cokoli se zajímavou, neobvyklou melodií, to mě vždycky dokáže opravdu dostat. Já sám se snažím o něco podobnýho – totiž dělat muziku, která zní sice divně, ale která je zároveň přístupná lidem.“ Pár lidí přišlo pro tenhle styl s nálepkou „irský Beck“ – a doopravdy, v mišmaši akustických kytar a la Led Zeppelin III, skřípavých beatů jako od Four Tet a zkreslených vokálů lze objevit podobnosti s Odelay! Způsob, jakým se aranže rozvíjejí do mnohovrstevnatých kolísavých miniaturních hymnů, dá jistě vzpomenout i na The Beta Band. Nicméně s tou výjimkou, že v tomhle případě jde přirozeně o „irské Beta Band“.

Už toho snad bylo řečeno víc než dost, co se týče různých srovnání i co se týče minulosti. V současnosti Jape dolaďuje zbrusu novou desku různě zkreslených, ale přece jen pozitivně melodických, ulítlých skvostů, které si člověk může dokonce i pobrukovat – jde o EP, jež si rozhodně koupíte všude jinde, jen ne na eBay. Najdete na něm i Floating, ale stejně působivé jsou i novoromantická písnička Christopher & Anthony nebo upřímná a rozvážná Young Man. Taky máte příležitost vidět rozjetou show Jape, při níž Richie za podpory tříčlenné kapely a početné sestavy stařičkých syntezátorů, kytar a občas i temperamentního rytmu automatických perkusí využívá studiové nahrávky skladeb jako pouhé náčrty a raději se s kapelou soustřeďuje na to, aby si lidi skvěle zatrsali. „Koncerty mě teď zatraceně baví,“ říká nadšený Richie. „Předtím tam lidi jenom tak postávali a vůbec netušili, co si o tom všem maj vlastně myslet, ale teď jsme konečně narazili na ty pravý lidi, co se přijdou vyblbnout. A o to nám samozřejmě jde především!“

Richie Egan, známý jako Jape, se odmlčí a potom dodá: „Všechno je teď na tý správný cestě, aby se věci konečně daly do pohybu!“

Aktuální odkazy: