Cherubiniho Médea ve Stavovském divadle
Opera Národního divadla představí novou inscenaci opery Médea skladatele Luigiho Cherubiniho. Inscenace, která má premiéry 23. a 25. ledna ve Stavovském divadle, je uváděna v nastudování Roberta Jindry, hudebního ředitele pery Národního divadla. Režisérem je Roland Schwab, který tento příběh lásky a pomsty vnímá nejen jako studii zločinu, ale především jako sondu do lidského podvědomí.
Médea přitahovala pozornost autorů od starověku až po současnost. Příběh ženy, jež vše obětovala milovanému Iásonovi (Giasonovi), je fascinoval svou tragičností, ale i tím, že jde o vysoce lidský námět. Zatímco Médea, která Iásonovi mnohokrát zachránila život, čeká věčnou lásku, Iáson touží mnohem víc po moci a vybere si jinou ženu, která mu může cestu k moci konečně otevřít. Zrazená Médea se rozhodne pomstít a neváhá sáhnout na to, co jinak bývá pro matky to nejposvátnější – život vlastních dětí.
Podle režiséra Rolanda Schwaba je příběh Médey nejen studií zločinu, ale především zkoumáním lidského podvědomí. „Jde o příběh, který se vyvíjí. Každá doba a každý autor vytvořil jinou Médeu, Eurípidés (430 př. n. l.) byl první, kdo jí přisoudil vinu za zabití dětí. Spousta autorů po něm, zejména ve 20. století, se zase snažila její kruté činy omluvit. Jako režisér se tak dnes ocitnete mezi různými interpretacemi a musíte si najít svou pozici. Pro mě je důležité, aby se ukázala dramatičnost Médeiných činů – nezabíjí jen syny, ale vymaže i svou sokyni Glauce a celý svět kolem sebe nakonec nechá shořet,“ vysvětluje Roland Schwab, podle nějž je třeba nezapomínat ani bolestné odmítnutí, Médea zažívá ze strany společnosti. „Iásón, její bývalý milenec, je hrdinou jen díky její magické podpoře při plavbě Argonautů. Pozoruhodný je v této souvislosti citát Friedricha Nietzscheho: ,Dlužit někomu mnoho může být nesnesitelným břemenem.’ Místo projevů vděčnosti začnete dotyčného nenávidět. Médea je obětí své lásky a pomoci, kterou poskytla. Její touhu po pomstě lze pochopit. Využít / zneužít své děti, ranit partnera na jeho nejbolestivějším místě – to je děsivá metoda, od dob antického Řecka po současnost,“ dodává Roland Schwab.
Italský skladatel Luigi Cherubini, který ovšem valnou část svého života působil v Paříži, zhudebnil závěrečnou a nejtragičtější část Médeina příběhu. Přestože byla jeho Médea napsána na francouzský text v roce 1797 pro Paříž, v hudbě je zřejmá italská inspirace. Opera byla původně zkomponována s mluvenými dialogy, které ovšem byly po autorově smrti nahrazeny zpívanými recitativy. Tím získala ještě italštější a místy již romantický tón. Italská textová verze Médey, která bude uvedena ve Stavovském divadle, ale pochází až z počátku 20. století.
„Cherubiniho Médea byla po dlouhou dobu zapomenuta. Na jejím vzkříšení se podílela ale Maria Callas, pro kterou šlo o jednu z jejích stěžejních rolí,“ vysvětluje Robert Jindra, hudební ředitel Opery Národního divadla. Cherubini, skladatel klasicistní hudby, byl podle něj ovlivněn i romantismem. „Romantismus sice nechtěl přijmout za svůj, v jeho hudbě se ale podle mě již promítá. Cherubini se pokusil o hudební drama, kde sice cítíte strukturu číslové opery, ale jednotlivé scény nejsou melodicky stavěné, je to vlastně takový jeden velký recitativ. Je třeba dodat, že jde o náročný repertoár, a to nejen pro sólisty. Samozřejmě, role Médey i Iásona jsou velmi obávané, tato opera je ale náročná i pro orchestr: v romantické hudbě se leccos schová za emoce, v klasicistní hudbě ovšem slyšíte každou sebemenší chybičku. Navíc Cherubini se pokoušel o určité disonance, které mohou v té čistotě znít jako chyba,“ dodává Robert Jindra s tím, že jde o silný a nosný příběh a návštěvníci by si tak inscenaci neměli nechat ujít.
„Cherubini byl Mozartovým současníkem a naše komorní Stavovské divadlo, které pochází ze stejného období, se k intimnímu charakteru jeho díla opravdu hodí. Beethoven považoval Cherubiniho za nejvýznamnějšího skladatele své doby, měl velký vliv i na vývoj opery v 19. století,“ dodává Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery.
„Vyhrocené drama, které se pojí s osudem Médey, inspiruje divadelníky i literáty po mnoho staletí. Těším se na novou operní inscenaci, která tuhle tradici obohatí v dialogu současných tvůrců s klasicistním skladatelem,“ podotýká Jan Burian, generální ředitel Národního divadla.
V roli Médey se představí Světlana Aksenova, v roli Giasona Evan Leoy Johnson. Postavu Creonta zpívá Marcell Bakonyi, Glauce Jana Sibera, Neris Arnheiður Eiríksdóttir. Roli 1. služky zpívá Magdaléna Hebousse, roli 2. služky Marie Svobodová, postavu velitele královské stráže Martin Potoma.
