Činoherní Její pastorkyňa poprvé v Moravském divadle
Když byla v roce 1890 uvedena premiéra Její pastorkyně, pobouřila českou veřejnost i divadelní obec. Na jedné straně vyvolala nadšené ohlasy, na straně druhé pohoršení nad syrovým, leč pravdivým vylíčením poměrů na moravské vesnici. Venkov zde totiž není vykreslen jako malebné prostředí plné milých, rázovitých lidí, ale jako místo, kde vřou lidské vášně, pýcha, závist, předsudky a křivdy z minulosti.
Jeden z klenotů české divadelní klasiky, který se po více jak 100 letech od svého vzniku dostává poprvé na jeviště Moravského divadla Olomouc, vypráví příběh mladičké schovanky Jenůfy, která se slepě zamiluje do lehkomyslného mládence Števy. Po Jenůfě zase marně touží Števův odstrkovaný nevlastní bratr Laco. Když Jenůfa se Števou otěhotní a posléze porodí nemanželské dítě, vezme na sebe celou tíhu odpovědnosti její pěstounka Kostelnička. Ta je sice mravní autoritou obce, ale v zájmu své schovanky se odhodlá ke krvavému zločinu.
„Lapidárně vzato – pojednává Její pastorkyňa především o tom, kam až může zajít matka, když si ze své dcery učiní cosi jako výkladní skříň své ctnosti a dokonalosti. Matka buduje pověst svou a pověst své dcery tak přepjatě, že se pak prohřešek snaží zakrýt zločinem. Střetává se tady přirozený cit, jakým je láska, s nepřiměřenou touhou po bezchybné pověsti,“ komentuje své pojetí inscenace režisér Václav Klemens a dodává: „Hra dnes může zaujmout především svým strhujícím dramatismem. A potom také svým obsahem: není v ní nic, co by nebylo lidské. Autorka pracuje s takovými milníky lidské existence, jako jsou láska a nenávist, narození a smrt, hrdost a ponížení.“
Skvěle napsaná tragédie navíc přesahuje tragický rozměr příběhu do očistné katarze, kterou současná dramatika tak postrádá. Ve svém režijním pojetí se Václav Klemens opírá především o herce: „ Naše inscenace se snaží podávat sdělení zejména přes jejich postavy, vyjevovat věci prostřednictvím vztahů mezi postavami. Tomu odpovídá i scénografie, která je oproštěna od dekorativnosti nebo ilustrace a osazuje prostor téměř minimalisticky jen tím nejnutnějším.“ Režisér spolupracoval se scénografem Davidem Bazikou a výtvarnicí kostýmů Evou Kotkovou. „S touto dvojicí výtvarníků mám opravdu velice dobré zkušenosti, navíc nejsou olomouckému publiku neznámí – naposledy se podíleli na inscenaci Tři sestry,“ dodává Klemens.
A jak se režisér staví k folklórnímu koloritu dramatu? „Preissová pracuje ve své hře s nářečím. Jazyk její hry ale není věrným záznamem nářečí. Vychází z nářečí slováckého, ale přivádí na jeviště nářečí ve stylizované podobě. Stejně tak v naší inscenaci neusilujeme o folklórní věrnost ani ve výtvarném řešení, ani v hudbě. Folklór je opět jenom inspiračním východiskem pro stylizovaný tvar,“ vysvětluje Václav Klemens.
V hlavních rolích uvidíme jako Kostelničku Naděždu Chrobokovou a její nevlastní dceru - pastorkyni Jenůfu - ztvárňuje Lenka Ouhrabková. Lacu a Števu – dva muže, mezi kterými se pastorkyňa ocitá, hrají Petr Kubes a Jan Musil. „Je vždycky víc než dobré, mít v souboru vhodné představitele pro ústřední role. A v případě Její pastorkyně se tato šťastná konstelace uskutečňuje,“ komentuje režisér a dodává: „Naděžda Chroboková před nedávnem už dokázala diváky přesvědčit svou Hester z Kočičí bažiny, že postavy silných, osudem těžce zkoušených žen jsou její doménou. Avšak pro Lenku Ouhrabkovou - stále ještě čerstvou absolventku herectví a od letošní sezóny posilu hereckého souboru Moravského divadla - to bude první setkání s tak významným hereckým úkolem na jevišti.“ V dalších rolích se na scéně Moravského divadla Olomouc objeví Ivana Koktová, Jaroslav Krejčí, Václav Bahník, Vlasta Hartlová, Jana Burešová, Ivana Plíhalová, Vladimíra Včelná a Zdeněk Svobodník.
Světového uznání se Její pastorkyňa dočkala v operním provedení Leoše Janáčka z roku 1904. V operní verzi byla v Olomouci uvedena již devětkrát.
Pavla Bergmannová
Zdroj: bergmannova@moravskedivadlo.cz
