Činoherní soubor Národního divadla moravskoslezského uvede komedii Georgese Feydeaua ŤULULUM v úpravě Vojtěcha Štěpánka

Komedii mistra obratných konverzačních přestřelek, francouzského dramatika Georgese Feydeaua (1862–1921) přivádí na jeviště Divadla Antonína Dvořáka činoherní soubor Národního divadla moravskoslezského v úpravě a režii uměleckého šéfa Vojtěcha Štěpánka. ŤULULUM nosil Vojtěch Štěpánek dlouho v hlavě a věděl, že čas téhle milé záletnické komedie přijde! „Ťululum je především velmi vtipná hra. Má skvělý jazyk a ze všech Feydeauových her je nejvíce konverzační a nejvíce oplývá slovním humorem a vtipem, který vychází z toho, jak postavy myslí, mluví a pointují. Mám Ťululum rád a mám v textu své oblíbené pasáže, na které vzpomínám bez ohledu na to, jestli to teď zkouším, nebo ne,“ vyznal se režisér. Kdo komu nasadí parohy a kdo nakonec bude ťululum, to se diváci dozvědí od 2. listopadu.

Zálety roztáčejí pánové a dámy z lepší společnosti. Edmond Pontagnac (David Viktora) si namlouvá Lucii Vatelinovou (Petra Kocmanová) – sleduje ji až do bytu a až tam zjistí, že je manželkou jeho starého přítele Vatelina (Jiří Sedláček). Pontagnac se snaží ze situace vylhat, jenže se do svých lží zamotává a navíc je mu v patách nevěru větřící manželka (Alena
Sasínová-Polarczyk). Redillon (Jan Fišar) čeká na jakoukoli Pontagnacovu chybu, protože na Lucii má také políčeno. Do toho přijíždí z Londýna paní Maggie a vše se ještě víc komplikuje… Tři dějství se odehrávají ve třech různých prostředích.

Vojtěch Štěpánek použil k úpravě starší překlad Josefa Čermáka z roku 1963 – je podle něho nejvěrnější a nejbližší originálu. „Řekl jsem si, že je třeba text trochu přetřást a zároveň neztratit tu starou eleganci, neztratit úroveň figur a především neztratit cudnost této komedie. Ta je důležitá. Starší herci z našeho souboru v takovém typu her strávili dvě třetiny svých kariér, takže tímto žánrem vládnou a zároveň si můžou udržet ten trochu secesní slovníček, který jim bude bližší, než kdyby to hrála mladá obsada. Tak jsem si hru upravil tak, aby herce bavilo ji hrát.“

Domy, kde se komedie odehrává, jsou sice noblesní, ale již lehce omšelé. „Postavy stále nosí oblečení, které si pořídily, když jim bylo čtyřicet, a stále věří tomu, že jsou v něm svůdné jako tenkrát. Zůstaly uvězněné v jiné době a dávno vzdaly přizpůsobování se trendům. Ten svět není starý, ale zestárlý. Ale to víme jen my, ne ty postavy,“ nastiňuje posun Vojtěch Štěpánek. Feydeau cílil na vyšší vrstvu, u které tehdy diváky pobuřovalo, že se snaží intrikařit, podvádět a svádět, dnes už tohle nepřekvapí nikoho. „V našem výkladu tedy může být pikantní právě to, že se to děje seniorům. Hlavní ženské postavy jsou většinou mladší, proto jsou spouštěči vášní pro starší pány. Větší mužské role hrají pánové Viktora, Fišar, Sedláček, Čapka, Strnad, Večeřa. Díky jejich temperamentu a charakterům má pak celé vyznění jiný výraz a jinou komiku. A proto je dost upravená i hra samotná. Tak třeba po proflámované noci zobou prášky a pilule,“ prozradil režisér.

Hlavní devízou komedie podle Vojtěcha Štěpánka je, že „...i když je pikantní, je cudná. Není vulgární. A v něčem je dojemná. Sledujeme utrpení zadržené vášně. Uvidíme naivní touhu po lásce, která nestárne. A to vše je zabaleno do vynikající komiky.“

Hrají David Viktora, František Strnad, Jiří Sedláček, Jan Fišar, František Večeřa, Vladimír Čapka, Petra Kocmanová, Sabina Muchová, Alena Sasínová-Polarczyk, Marie Logojdová, Marcela Čapková a další.

Scéna Michal Syrový, kostýmy Marcela Lysáčková. Výběr hudby Vojtěch Štěpánek. Drama-turgie Pavel Gejguš.

V našem divadle se komedie hrála zatím jen jednou – premiéra byla v dubnu 1980. Viz www.divadelniarchiv.cz