Činoherní studio uvede dramatizaci novely Josefa Jedličky
Ústecké Činoherní studio připravuje dramatizaci novely Josefa Jedličky Kde život náš je v půli se svou poutí. Premiéru bude mít v pátek. Jedličkova poetická novela pojednává o příbězích lidí krátce po druhé světové válce. Jde od revolučního nadšení konce čtyřicátých let až k vystřízlivění let padesátých a je zasazena do Ústeckého kraje, do Litvínova. Zároveň je sondou do života a pocitů třicátníků. Divadlo dnes hru předvedlo na veřejné generálce.
Režisérem představení je umělecký šéf Činoherního studia Filip Nuckolls. Dramatizací Jedličkovy poetické novely si splnil jeden ze svých divadelních snů. "Mám triádu textů, které chci dělat. První z nich bylo 32 hodin mezi psem a vlkem (divadlo nedávno uvedlo derniéru hry), druhý byl Josef Jedlička s knihou Kde život náš je v půli se svou poutí a třetí bude asi za čtyři roky Čapkův Kulhavý poutník," řekl k výběru textu.
Dodal, že inscenace také dobře zapadá do letošního dramaturgického plánu činohry, jehož mottem je Všechno je v tobě. Jedlička totiž ve svém textu reflektuje události roku 1948, které prožil jako dvacetiletý. Dívá se na ně pohledem člověka, jenž překročil třicítku. "Revoluce, politické systémy nebo lidské sny se odvíjí právě jen od lidí samých," vysvětlil Nuckolls vztah inscenace k mottu. Těžištěm autobiografické prózy jsou Jedličkovy zápisky z Litvínovska 50. let. Objevují se tu místní reálie, jako je dosud existující Koldům, trolejbusy či uhelné šachty.
Představení má podobu pásma, které řetězí monology a drobné příběhy, jež vypráví pětice herců v podání Anny Fišerové, Matúše Bukovčana, Kryštofa Rímského, Jana Plouhara a Jana Jankovského. Jsou oblečeni do černobílých klaunských kostýmů, i tváře mají stylizované do černobílých masek, které evokují vizuální styl Osvobozeného divadla. "Josef Jedlička patřil ke generaci lidí, kteří si přáli rok 1948, byli "mládím světa". Stejně tak jako třeba Voskovec a Werich a lidé kolem Devětsilu. I proto jsme zvolili toto maskování," řekl režisér. Pomocí příběhů a vzpomínek inscenace připomíná absurdní komičnost, krutost i poetiku doby 50. let.
Název Jedličkovy novely vychází z první věty Dantovy Božské komedie. Odkazuje k věku, kdy je člověku kolem 30 let a má stejně daleko ke smrti, jako ke zrození. Třicátníci v Jedličkově knize mohou mít s těmi současnými podle Nuckollse podobné životní zkušenosti. "Tato generace měla rok 1948 jako poválečnou touhu po změně. Myslím, že generace našich rodičů měla podobný vztah k 60. letům a roku 1968. My jsme podobně vnímali rok 1989. Ale dá se obecně říci, že člověk ve 20 má pocit, že změní svět, a po třicítce zjistí, že přichází o sny, nastupuje rutina, banalita," dodal.
Představení je založené na prudkém střídání scénických motivů, prokládá ho také živé vystoupení Andrey Hackové, která v něm zpívá písně šesti různých hudebních skladatelů na verše Violy Fischerové, Jedličkovy manželky.
