Činohra Národního divadla Brno nastudovala hru Karla Čapka Matka
Matka, která ztrácí své děti. Archetypální obraz neblaze aktualizovaný stávající koronavirovu pandemií a rusko-ukrajinskou válkou. Takřka na principu říkanky o deseti malých černoušcích, z nichž nezbyl ani jeden, je Čapkova Dolores opakovaně konfrontována se smrtí svých nejbližších. Obdařena mimořádnou senzibilitou, promlouvá s nimi, jako by byli nikdy neodešli, a pokouší se dobrat smyslu všeho toho utrpení. Lze se s takovým životním údělem vůbec smířit? A je představitelné, aby matka dobrovolně vyslala svého posledního syna vstříc
možné smrti?
Černobílé vidění, tematizované nevyřešenou šachovou úlohou, kterou tu zůstavil otec, se postupně problematizuje, a s ním i striktní dělení světa na mužský a ženský, vyspělý a rozvojový či velký a malý. Čest, rekord, pokrok – to jsou důvody, pro něž v očích mužů stálo za to položit život. Hrdinský čin a s ním spojená oběť. Vidí to však stejně i žena, který je porodila? A byl – nahlíženo z jiné perspektivy – snad její život zasvěcený dětem méně hrdinným?
Vrcholné a poslední drama Karla Čapka, premiérované v roce jeho předčasného úmrtí (1938), bylo reakcí na španělskou občanskou válku a obecně vrcholící evropské fašistické tendence. K dnešku promlouvá i obrazem rozdělené společnosti. Především se ale jedná o skvělý materiál pro hereckou virtuosku, která je s to vytvořit oblouk od plačtivé a strachující se domácí hospodyňky přes sobeckou, ba téměř militantní uzurpátorku až po mýtickou tisíciletou bytost představující věčný mateřský princip.
Karel Čapek
Matka
Premiéra: 8. dubna 2022 v divadle Reduta
Režie: Štěpán Pácl
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Antonín Šilar
Kostýmy: Zuzana Formánková
Hudba: Jakub Kudláč
Jazyková spolupráce: Eva Spoustová
Osoby a obsazení
Matka: Tereza Groszmannová
Otec: Tomáš Šulaj
Ondřej: Roman Blumaier
Jiří: Martin Veselý
Kornel: Vojtěch Blahuta
Petr: Viktor Kuzník
Toni: Pavel Čeněk Vaculík
