Činohra Národního divadla Brno uvede premiéru komedie Bez roucha
Bez roucha. Komedie o divadle, odehrávající se na jevišti i v zákulisí. Situační komedii o vztazích u divadla uvede Činohra Národního divadla Brno v premiéře v pátek 28. dubna v Mahenově divadle.
Nervy v zákulisí, pohoda na jevišti? Nikoliv!
V malém anglickém divadle právě probíhá poslední večerní zkouška komedie Bez roucha. Napětí houstne, režisér Lloyd Dallas je nervózní, herci zapomínají text, dveře nejdou otevřít a talíř se sardinkami se stává nevyřešitelnou rekvizitou. Ač jde o oddechovou frašku, je souhra všech herců naprosto zásadní, vše musí šlapat jako hodinky. Jenže divadlo není idylickým místem. Když se k obvyklým problémům při zkoušení přidají i komplikované a nedořešené vztahy mezi jednotlivými herci, je o pořádné drama postaráno.
Britský dramatik Michael Frayn (*1933) napsal brilantní situační komedii, vtahující nás přímo do útrob divadelního zákulisí, kde umožňuje divákům nahlédnout pod pokličku tvůrčího procesu s velkou dávkou humoru a nadsázky. Dnes už legendární komedie Bez roucha (1982) je příležitostí pro herecký koncert, v němž mají jednotlivé postavy možnost neustále vystupovat a vstupovat do svých rolí, pohrávat si s „hereckými šuplíky“ i se schopností okamžité improvizace. To vše je navíc kořeněné lehkým sarkasmem a několika porcemi nakládaných sardinek. Komedii z divadelního prostředí, kde lze těžko předem odhadnout, zda se budete více bavit tím, co se děje na jevišti, anebo v zákulisí, připravuje režisér Lukáš Brutovský.
„Bez roucha je moja prvá čistokrvná komediálna inscenácia. Od začiatku sme všetci vedeli, že je to nemilosrdný žáner. Ten text vám nič nedá zadarmo. Myslím, že sme sa radi stali strážcami jeho mechanizmov, je to – najmä pre hercov – drina a ja môžem len dúfať, že sa v závere vyplatí,“ říká o inscenaci režisér Lukáš Brutovský, pro kterého to je druhá spolupráce s Činohrou NdB. V jeho režii a s originální hudbou můžete v současném repertoáru vidět Doktorku v divadle Reduta.
V Mahenově divadle se tato inscenace uvádí podruhé. Poprvé ji mohli diváci vidět jako docela novou v červnu 1989, tj. sedm let od jejího vzniku. Tenkrát se uváděla pod názvem Bez roucha (Za oponou). Originální anglický název hry Noises Off má v češtině hned několik variant názvů, pod kterými se uvádí. Například Zepředu, zezadu, Sardinky na scénu, Bez roucha, Ještě jednou zezadu, Dvakrát zezadu.
„Text Michaela Frayna je unikátní tím, že dokázal vytvořit skvělou typologii postav, jejichž jednání je neodmyslitelně spjato také se specifickým pohybem na scéně nebo akcí s rekvizitami. Dveře, sardinky nebo třeba i kaktus se v této hře stávají rovnocennými partnery a jejich „dramaturgii“ se musí věnovat speciální péče, a to jak na jevišti, tak i v zákulisí. Zkoušet inscenaci Bez roucha je nikdy nekončící adrenalinová výzva, stovky gest, několik talířů sardinek, nespočetně krát zavřené a otevřené dveře, zdánlivý chaos, který však musí fungovat jako hodinky, aby mohl být vykoupený smíchem,“ doplňuje dramaturgyně inscenace Barbara Gregorová.
V divadelní praxi je běžné, že herci se dostanou na hotovou scénu a do kostýmů až ve druhé polovině zkoušení. U této inscenace to muselo být jinak. „Některé převleky nebo spíš jejich náznaky je nutné mít připravené už na začátku, ale pak bude hodně záležet na souhře a přesném načasování akcí ve scéně. Tady určitě platí, že čím dříve herci kostýmy dostanou, tím lépe,“ říká kostýmní výtvarnice Markéta Sládečková. „Příprava scény zase tak složitá není, je potřeba vše důkladně vysvětlit a být k dispozici během výroby. Vše se samozřejmě ukáže až poté, co scénu postavíme – a je jasné, že spoustu zmíněných zapeklitostí budeme muset dořešit. Nicméně vzhledem k tomu, že v dílnách i výrobě rekvizit v NdB jsou mimořádně šikovní, nebojím se, že bychom to nezvládli,“ doplňuje autor scény Pavel Borák.
