Čtené i zpívané verše Jaroslava Seiferta v Poediu Východočeského divadla Pardubice

Nejmenší scéna Východočeského divadla ukrytá v suterénním divadelním klubu nese název Poedium, neboť se zde konají povětšinou hudebně-literární večery věnované především poezii. V pondělí 14. října se v tomto intimním prostoru uskuteční premiéra pořadu Nejkrásnější bývá šílená, který připomene dílo básníka Jaroslava Seiferta – autora Písně o Viktorce, Koncertu na ostrově, Odlévání zvonů, Halleyovy komety a dalších sbírek, překladatele básní Paula Verlaina, Guillauma Apollinaira, Alexandra Bloka či biblické Písně písní.

„Před čtyřiceti lety mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Byl prvním českým spisovatelem s touto poctou, a dosud jediným. V té době to byla pro československou kulturu mimořádně významná událost s mezinárodním dosahem, zvláště u autora s pevným charakterem, který aktivně projevoval nesouhlas s tehdejším politickým režimem,“ připomíná dramaturgyně Jana Pithartová.

V pořadu, nazvaném podle posledních slov Seifertovy Písně o lásce, zaznějí zejména verše z jeho zralé pozdní tvorby, do níž patří sbírky Deštník z Piccadily, Morový sloup či Býti básníkem. Verše vybral a některé i zhudebnil Jiří Šlupka Svěrák, jenž pořad připravil s herci Petrou Janečkovou a Radkem Žákem.

„Z tvorby Jaroslava Seiferta mi hodně přirostla k srdci právě jeho pozdní díla. Od Koncertu na ostrově změnil svou poetiku, začal psát volným veršem, ale i v něm vnitřně zpíval, i když nápěvy byly občas temnější. Rád se ale vracím k Písni o Viktorce, ke Světlem oděné i k jeho poetistickým hříčkám Na vlnách TSF. A bylo by toho více. On byl mistr melodie, měl obrovskou schopnost se přiblížit ke čtenáři. Otvíral okna poezii. Opěvoval ženu, miloval život a myslím, že se dokázal smířit se smrtí,“ říká Jiří Šlupka Svěrák.