Další premiéru v Městském divadle ve Zlíně režíruje významný básník a režisér František Listopad

Mimořádnou událostí konce sezony v Městském divadle ve Zlíně bude první české uvedení portugalské polovážné opery Válka mezi rozmarýnem a majoránkou v sobotu 11. června v 19 hodin ve Velkém sále. Jde o mezinárodní projekt, který inicioval současný umělecký šéf zlínského divadla Miroslav Plešák. Ke spolupráci vyzval významného exilového básníka a režiséra Františka Listopada žijícího v Lisabonu a projekt podpořilo několik portugalských organizací. Barokní text byl přeložen Annou Almeidovou výhradně pro Městské divadlo Zlín.

Příběh připomíná Sluhu dvou pánů Carla Goldoniho: Do Portugalska přijíždí z Brazílie se dvěmi neteřemi ) (Dona Clóris – Tereza Matasyo a Dona Nise – hostující Klára Sochorová) jejich strýček Don Lancerote ( Ivan Řehák) se záměrem je provdat. Jejich nápadníci (Don Gilvaz – Gustav Řezníček a Don Fuas – Radovan Král) hledají nevěsty s bohatým věnem, proto předstírají, že jsou víc, než ve skutečnosti jsou. K uskutečnění svých záměrů ale potřebují pomoc, kterou hledají u sluhy Semicupia (Jan Leflík). Dívky z takzvané vyšší společnosti zase užívají malých ženských zbraní, nechají se přesvědčovat krasořečníky typicky barokního stylu.

Pro dnešní lidi je možná na první pohled nesrozumitelná kdysi velmi oblíbená květomluva. Ta byla velice výrazná v baroku. V dobách karnevalů bylo v Portugalsku zvykem, že spolu soupeřily „kluby“ vyznávající určitou květinu – v našem případě rozmarýn a majoránku. Protivníci vedli neustále spory o to, kdo je víc, a ve hře Válka mezi rozmarýnem a majoránkou fandila každá z dívek jinému klubu, květině.

František Listopad označil připravované dílo za komedii se zpěvy: „Komedie bude zároveň operou, stejně jako tomu bylo v dobách Mozarta. Hudbu komponoval kněz (Antonio Teixiera – pozn. red.), bude klasická, bude veselá – bude ´řetězit´ události navlečené jako korálky na náhrdelníku. Zazní v ní árie, dueta, tria. A je v dobrých rukou dirigenta Richarda Dvořáka.“

Přestože chce diváky překvapit, několik podrobností přece jen prozradil: „Ve hře budou vystupovat i loutky a malý orchestr ve složení flétna, housle a spinet. Herci budou ´odpovídat´ na hudební provokace a loutky budou použity k propojení vztahů - budou zavřeny v bedně, polezou po žebříku a podobně.“ Pro návrh loutek výtvarníka Volkmera inspirovala Afrika – Mali, stejně jako kostýmní výtvarnici Dagmar Březinovou, která už s režisérem Listopadem úspěšně spolupracovala. Scénu navrhl Jaroslav Čermák.

„Některé věci jsou velmi vážné, přestože je to komedie. Jde taky o obžalobu mravů tehdejší doby, které jsou ovšem aktuální i dnes. Hra je namířena proti falši, korupci a dalším nešvarům,“ říká František Listopad o tomto díle významného portugalského dramatika Antonia Josého da Silvy, řečeného Žid a upřesňuje: „Přestože je tento básník poněkud opomíjen, patří k významným portugalským tvůrcům. Jeho dílo je stále aktuální. Dobu, v níž žije, popisuje s jasnozřivostí, smyslem pro čest, kritizuje korupci a lidskou hloupost. Nešetří intelektuální nafoukanost, nabubřelost, milostné toulání a často pošetilé pojetí života, které prostupuje dějinami lidstva. Proto je jeho dílo nadčasové.“

Zdroj: travnickova@divadlo.zlin.cz