Dětské publikum dnes žádá akci, říká šéf slavící loutkové scény

Pokud chtějí současní loutkáři zaujmout dětského diváka, musí v představení akce střídat akci. Malé publikum žádá, aby měl děj rychlý spád, říká ředitel brněnského divadla Radost Vlastimil Peška. Radost je kronikou proměn žánru v posledních desetiletích. Nyní slaví 60 let činnosti. Výročí ode dneška připomíná výstava loutek na hradě Špilberk a minifestival posledních inscenací v sídle divadla.

"Divadlo dnes musí být téměř klipové, úderné. Inscenátorům dá velkou dřinu, aby malé publikum zaujali," řekl Peška. Pětapadesátiletý režisér, herec a hudebník si vzpomíná na to, jak jej v dětství zaujala inscenace Zlatovlásky Josefa Kainara, a to především krásou veršů. Dnešním dětem by prý ale "pouhá" lyrika nejspíš nestačila.

Radost poprvé zahrála pro veřejnost 25. října 1949 a je nejstarším profesionálním divadlem svého druhu v Česku. Navazovala na tradici lidového loutkového divadla, které provozovaly v Brně a okolí desítky amatérských souborů a spolků. "Těch divadel bývalo spoustu, patřilo to ke krásné lidové zábavě," uvedl Peška. Ještě v prvních několika letech činnosti se účinkující v Radosti dělili v souladu s tradicí na vodiče loutek a interprety textu.

V 60. letech Radost pomáhala razit nové směry loutkového divadla. "Vedle loutek se na jevišti poprvé začali objevovat živí herci, což byl tehdy doslova revoluční čin," řekl Peška. Později divadlo proslulo takzvaným javajkovým divadlem s loutkami voděnými zespodu.

O vývoji loutkového divadla svědčí nejlépe proměny loutek. Ty nejnovější, z posledních deseti let činnosti Radosti, si lidé mohou ode dneška prohlédnout na hradě Špilberk. Mnohem větší sbírku svých loutek chce divadlo vystavit v novém muzeu, které chce brněnský magistrát postavit v areálu Radosti mezi Bratislavskou ulicí a Cejlem.

Zdroj:  Jan Tomandl, jpt