Divadelní odkaz Járy Cimrmana se šíří již 40 let
Praha 1. října (ČTK) - Již 40 let uplyne 4. října od chvíle, kdy obdivovatelé českého génia Járy Cimrmana zjistili, že mistr nebyl jen vynálezcem, matematikem, fyzikem, hudebníkem, cestovatelem a vlastencem, ale také autorem divadelních her. Zprvu nezávazná mystifikace okolo imaginární postavy zapomenutého všeuměla se postupně rozrostla do netušených rozměrů a od té doby uvedl ansámbl Divadla Járy Cimrmana celkem 14 her a počet repríz přesáhl desetitisícovou hranici.
U Cimrmanova zrodu stáli Jiří Šebánek, Karel Velebný a Zdeněk Svěrák. Z jejich rozhlasové Nealkoholické vinárny U pavouka se 23. prosince 1966 posluchači dozvěděli o doposud neznámém velikánovi. Na základech Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, jehož hlavními protagonisty se stali Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.
Historicky prvním představením divadla byla hra Akt v říjnu 1967 v sále pražské Malostranské besedy. Traduje se, že plakátu zvoucího na představení si všiml i Jan Werich a okomentoval ho slovy: "Co to může být za blbce, který po sobě pojmenuje divadlo?" Vstupné na neznámý soubor bylo 15 korun a herci měli takovou trému, že si museli vzít léky na uklidnění.
Vzhledem k tomu, že druhá část představení, jednoaktovka s názvem Domácí zabijačka, nebyla hotova, zvolili autoři náhradní řešení. První část vyplnili "vědeckým seminářem" o životě a díle Járy Cimrmana. Seminář sklidil nečekaný úspěch a do budoucna se stal pevnou součástí repertoáru.
Hra Akt byla podle cimrmanologů za autorova života hrána pouze jednou, v roce 1913 při otevření restaurace Labuť v Tanvaldu. Jak už to ale u Cimrmana bývalo zvykem, jeho dílo zůstalo nepochopeno - tehdejším divákům se hra zdála cynická, vulgární, nepravděpodobná a málo vlastenecká. Obnovená premiéra se však setkala s mnohem vlídnějším ohlasem a odstartovala úspěšnou éru Divadla Járy Cimrmana.
A divadlo je to v mnoha směrech neobvyklé - má výhradně pánské obsazení herců bez hereckých škol, kteří zvládají i ženské role, neexistuje zde derniéra a všechny hry zůstávají na repertoáru. Nejvíce repríz - přes tisíc - mají hry Hospoda Na mýtince a Vyšetřování ztráty třídní knihy. Zatím poslední Cimrmanova hra Afrika měla premiéru v říjnu 2002.
Na letošní podzim byla plánována premiéra jubilejní patnácté hry, která by se měla jmenovat České nebe. Odkládá se však až na příští jaro. Zdeněk Svěrák přiznal, že se jim nepíše snadno: "Hra je dokončena z poloviny. Nedělá se nám dobře pod tlakem. Za mlada to šlo... Nyní jsme v situaci, kdy si nechceme zkazit to, co jsme za celý život udělali. Proč bychom tedy měli s patnáctou hrou spěchat? Může se stát, že se nám třeba nepovede a my ji neuvedeme."
Cimrmanovo divadlo provázel od počátku nebývalý zájem diváků, ale zároveň nelibost tehdejšího komunistického režimu. Přestože se autoři vyhýbali prvoplánové politické satiře, obezřetní cenzoři v jejich narážkám na rakousko-uherské poměry nacházeli řadu paralel s tehdejší situací.
A tak se muselo divadlo několikrát stěhovat. Nedobrovolné putování po různých pražských scénách a kulturních klubech cimrmani zatím ukončili v roce 1992 na Žižkově v divadle T. G. Masaryka. Jeden velikán českých dějin tak musel ustoupit druhému a žižkovská scéna od listopadu 1996 nese jméno Járy Cimrmana.
Za 40 let se v souboru vystřídalo okolo třiceti lidí a část historie divadla se objevila i ve filmu Nejistá sezona. Nestárnoucí humor stárnoucích cimrmanologů oslovuje stále nové generace diváků a všechna představení jsou vyprodána.
Tomáš Miřátský rmi
