Divadlo DISK uvede v premiéře hru německého dramatika Gerharta Hauptmana Krysy

Být krysou je volba. Ale pro některé jediná šance. Leitmotiv inscenace Krysy vychází ze skutečnosti, že každá z postav v dramatu Gerharta Hauptmanna má odlišnou výchozí pozici. Těmi se zabývá inscenační tým, v čele s režisérem Lukášem Jeníčkem, ve druhé inscenaci absolventského ročníku katedry činoherního divadla pražské DAMU. Premiéra proběhne 12. září 2025 a zahájí divadelní sezonu, ve které Divadlo DISK oslaví výročí 80 let své existence.

Vrcholné naturalistické drama jednoho z hlavních představitelů německé dramatiky a držitele Nobelovy ceny za literaturu odráží společenské nálady z počátku minulého století. Podle dramaturga Toma Skopala v nich lze spatřit paralely s dnešní situací a náporem válečných konfliktů, xenofobie a extremismu: „Současná doba plná paradoxů nám zprostředkovává jak americké sny, tak lidské tragédie v přímém přenosu. První v lidech vzbuzuje automatické nároky na štěstí, druhé pohodlnou netečnost. Obojí však vede k překračování morálních hranic.“

„Zajímá nás ta temná obsese. Jak se v člověku probouzí hlad po moci, penězích nebo vinících – to vše pod vidinou životního štěstí. Hlad se může snadno proměnit v nenávist nebo slepou důvěru v jednoduché odpovědi. V populismus. V manipulaci,“ nastiňuje naléhavost dramatu režisér Lukáš Jeníček. „Krysí aspekt člověka – ztráta vlastního já ve strachu, touze a sobectví – se táhne inscenací jako červená nit. Krysy a dům, v němž se jejich příběh odehrává, odrážejí nás a to, před čím zavíráme oči,“ pokračuje v představení tématu.

Hauptmannova tragikomedie s prvky detektivky, grotesky a sociálního dramatu nabízí bezprostřední vhled do činžovnímu domu na periferii jako do jakéhosi mikrokosmu, v němž žádné hranice již dávno neplatí. Hlavní dějová linka vypráví příběh Henrietty Johnové, která přišla o dítě a kvůli nemožnosti znovu otěhotnět volí k jeho získání velmi zoufalý způsob. Tato výchozí situace může být náročná pro diváky s podobnou životní zkušeností. S mladým publikem bude pravděpodobně rezonovat druhá linka reflektující mezigenerační propast a kladoucí otázku, nakolik je divadlo stále relevantním médiem.

Hra pochází již z roku 1911, ale na českém jevišti byla uvedena pouze jednou: „Od té doby uplynulo 56 let, což je až s podivem vzhledem k tomu, jak univerzální témata – v případě boje o dítě až antických rozměrů – nastoluje,“ popisuje dramaturg Tom Skopal vzniklý paradox. Nesporné kvality textu potvrzuje skutečnost, že má v německy mluvících zemích dlouhou inscenační tradici: „Podobně jako Naši furianti v českém prostředí. Za těchto okolností vyžadovalo uvedení důkladnou koncepční přípravu,“ vysvětluje prvotní úvahy nad textem. Dodává, že příběhem prostupují fenomény, jež se dostávají do popředí až v poslední době, jako je například surogátní mateřství, rané trauma nebo syndrom skleněného dítěte.

Výtvarná podoba inscenace studentek scénografie Kateřiny Hubené a Emmy Šťovíčkové pracuje s výraznými kostýmy, jejichž opakujícím se prvkem jsou mašle – na první pohled líbivé, ale svazující. Vytváří se tím kontrast k holosti, chladu a technické podstatě scény. Cílem práce se surovými materiály byla nehostinnost a neosobnost sdíleného prostoru, v němž se postavy snaží žít. V rámci něj vyroste velký objekt v podobě pohyblivé stěny: „Postavy tak budou svým jednáním doslova přitlačené ke zdi. Stěna bude zároveň zakrývat svědomí hlavní postavy, pod jeho náporem se začne lámat a napříč inscenací se potáhne velká prasklina,“ říká Kateřina Hubená. Emma Šťovíčková k tomu dodává: „Hlavní postavě se tím zhmotní pomyslný nepřítel, kterým si je ona sama. Respektive její vlastní svědomí.“

V absolventských inscenacích Divadla DISK se klade velký důraz na herecké příležitosti a jinak tomu není ani u této inscenace. V tomto případě má za pedagogy záštitu nad výkony hereckého ročníku Ondřej Vetchý, dlouholetá opora Činoherního klubu. S odkazem na své občanské aktivity oceňuje angažovanost titulu a zobrazení hrozby začínajícího fašismu. Na tvůrčím procesu se také podílí Anežka Šťastná, kmenová herečka Švandova divadla, oceněná jako Talent roku v Cenách divadelní kritiky. Společně se studenty herectví usilují o dosažení – pro německé divadlo příznačné – expresivní stylizace a zároveň vnitřní pravdivosti. Podle Anežky Šťastné hra nabízí nebývalou škálu různorodých charakterů, silné ženské postavy a několik hereckých výzev.

---

INFORMACE O INSCENACI

• Autor: Gerhart Hauptmann
• Překlad: Pavel Eisner
• Režie: Lukáš Jeníček
• Dramaturgie: Tom Skopal
• Výprava: Kateřina Hubená, Emma Šťovíčková
• Asistentky výpravy: Agáta Molčanová, Anna Münzbergerová
• Hudba: Martin Srpek Konvička
• Pohybová spolupráce: Karolína Gilová
• Produkce: Sára Jančaříková, Karolína Hartmanová, Marek Švenda

Hrají studentky a studenti Katedry činoherního divadla DAMU: Barbora Bolíková, Marek Nagl, Anna Veselá, Vavřinec Kratochvíl, Alžběta Dolečková, Radek Lajfr, Kateřina Měchurová, Hubert Ludwig, Barbora Vašíčková, Prokop Košař, Marie Anna Myšičková, František Florián

Pedagogické vedení ročníku: Mgr. Michal Dočekal, MgA. Jana Slouková, Mgr. Jana Kudláčková, MgA. Jana Hauskrechtová, MgA. Hana Fischerová, MgA. Michal Syrový, Mgr. Milan David, doc. Eva Salzmannová, Ondřej Vetchý, MgA. Filip Kaňkovský

Veřejná generální zkouška: 11. 9. 2025 v 11:00
Premiéra: 12. 9. 2025 v 19:30
Nejbližší reprízy: 15. 9. 2025, 25. 9. 2025, 3. 10. 2025