České divadlo Divadlo Husa na provázku uvede adaptaci románu F. M. Dostojevského Hráč v režii Michala Háby Divadlo Husa na provázku uvede adaptaci románu F. M. Dostojevského Hráč v režii Michala Háby
Kapitalismus, láska i drůbež! Na to všechno sází drzá, téměř anarchistická inscenace klasického románu F. M. Dostojevského Hráč v podání souboru Divadla Husy na provázku a mladého bouřliváka české režie Michala Háby. Tvůrci slibují strhující tempo, řadu živě hraných songů a nesmlouvavou hru se vším, co je na divadle svaté. Protože všechnu moc imaginaci! Poprvé už v pátek 23. listopadu 2018 na Velkém sále DHNP.
Zdá se, že v německém Rulettenburgu svítá na lepší časy. Zadlužený generál již brzy Francouzkovi splatí své dluhy a vezme si milovanou kurtizánu Blanche. A Francouzek? Ten se přece bude ucházet o generálovu dceru Polinu. Jenže babička, po níž všichni chtějí dědit, ne a ne umřít. A navíc je tu Alexej, který Polinu miluje i bez peněz. Koho však miluje Polina? A proč potřebuje peníze? Proč všichni pořád mluví o penězích? Dostojevského autobiografická próza Hráč z roku 1866 je obrazem světa, jímž hýbou peníze. Stejnojmenná inscenace, která už 23. listopadu „rozhýbe“ Velký sál Divadla Husa na provázku, se ptá po jeho budoucnosti.
Jde přitom o dlouho očekávaný „brněnský debut“ Michala Háby, oceňovaného režiséra a uměleckého vedoucího divadelní skupiny Lachende Bestien, který s Provázkem už dříve spolupracoval jako herec. Hába dlouhodobě vychází z postupů brechtovského divadla a zásadní roli u něj zpravidla hraje (sebe)ironický humor, i tentokrát lze proto čekat čerstvý a nepietní přístup ke klasické předloze.
Není přitom bez zajímavosti, že jeho Hráč bude již šestým Dostojevského dílem uvedeným na Provázku. Chce však být více než komentářem k interpretační tradici Dostojevského nebo k provázkovské minulosti. Příběh soukromého učitele a posléze hazardního hráče Alexeje (Dalibor Buš), zamilovaného do generálovy dcery Poliny (Simona Zmrzlá), je totiž podle tvůrců nečekaně současný. Alexejův pocit, že je otrokem systému, který údajně poskytuje naprostou svobodu, překvapuje svou aktuálností. Alexejova „vzpoura hrou“ proti němu je přitom nejen hráčská, ale slovy režiséra přímo „bytostně divadelní“: „Spolu s Alexejem hrajeme na dřevotřísce, která znamená svět, vlastně o všechno. Jde nám o možnost či nemožnost vzpoury proti kapitalistickému systému, do kterého jsme se narodili v němž nemáme jako jednotlivci ani jako lidstvo budoucnost. Pohybujeme se přitom na hraně provokace i vzpoury. Zároveň se ale stále znovu vracíme k divadlu, divadelnosti a síle imaginace, která je naší jedinou zbraní. Umíme si představit nepředstavitelné? Třeba svět bez kapitalismu?,“ táže se Hába.
Výraznou složkou inscenace je hudba Jindřicha Čížka, který pro Hráče složil řadu nekonvenčních, chytlavých a zároveň podvratných songů ironicky balancujících mezi punkem a popem. S divadelními konvencemi si hraje i scéna Dragana Stojčevského, na níž se objevuje nejen drůbež ve všemožných podobách, ale třeba i díra plná bahna odkazující k „špinavosti“ rulety, o níž mluví Dostojevského předloha. Autorkou neméně hravých kostýmů je Adriana Černá, rovněž stálá spolupracovnice Michala Háby.
