Divadlo Kámen uvedlo bez diváků premiéru inscenace Poříčská madona
V Divadle Kámen není ničím neobvyklým, že se některý herec vyskytuje v hledišti. Ve hře Poříčská madona se ovšem hlediště stává hracím prostorem do stejné míry jako jeviště. Hlediště je tomu i uzpůsobeno: má stolkovou „kavárenskou“ úpravu.
26. listopadu proběhla premiéra hry Poříčská madona, která je, jako druhá v pořadí (předcházela jí hra S citem), vystavěna nad půdorysem románu Jáchyma Topola Citlivý člověk.
Paradoxem je, že se hrálo pro prázdný sál bez diváků, s nímž imerzivní postupy „kamenné“ režie a osobního herectví vstupovaly do bizarního kontrastu.
Režisér a umělecký šéf Divadla Kámen popsal svoje dojmy z premiéry následujícími slovy: „Byl to bizarní večírek. Jsem rád, že je na světě nová hra. Děkuju všem účinkujícím, že do toho šli naprosto naplno a zároveň s citem, děkuju všem třem přihlížejícím, že byli krásně otevřené mysli. Ale jinak šílenství. Těším se, až budeme hrát s diváky i se zvláštními hosty. Zvláštní hosté totiž vstoupí 5-krát za představení do hry s vědeckým, básnickým, osobním, hudebním nebo výtvarným rozjímáním nad mariánskými obrazy. Přislíbenou máme účast básníka a teoretika umění Miloše Horanského, teatrologa Jana Císaře, historika umění Jakuba Syneckého, věříme, že se objeví i autor románu Jáchym Topol i další lidé.“
Znovu Topol
V této divadelní sezoně Divadlo Kámen pokračuje v dramaturgické lince posledních let: inspiruje se předlohami z nejsoučasnější (v několika posledních letech vydané) české literatury. Ukázalo se, že Topolův román Citlivý člověk pro režiséra a uměleckého šéfa Divadla Kámen představuje dosud nevyčerpaný zdroj inspirace. Rozhodl se proto nastudovat další hru, která sice čerpá ze stejné literární předlohy, nicméně ji nahlíží z jiného zorného úhlu, objevuje jiné její tematické vrstvy a akcentuje další možné výklady díla. Hra nazvaná Poříčská madona s předchozí adaptací Topolova románu v mnohém kontrastuje, neméně však volně navazuje na jednotlivé její obrazy a motivy.
Poříčská madona
vyprávění o překrásném obrazu, jehož jediným nedostatkem je, že je úplně fiktivní / objevná cesta posázavským rákosím vyrůstajícím z románu Jáchyma Topola Citlivý člověk
Poříčská madona se zabývá „radostnou dezorientací, objevováním, vyjevováním, trochu také radostnou destrukcí“. Epičnost a emocionální vypjatost charakteristická už pro hru S citem je zde zasazena do zdánlivě lyrických obrazů a votivních motivů. Vše se točí kolem prastarého obrazu „již mírně svraskalé“ madony plujícího po řece. Děj hry je zasazen do prostředí „zoufalé rybářské chatrče postavené na kůlech přímo nad řekou Sázavou“, kde se setkávají všechny jednající postavy – Světlana, Táta a rybář Slavoj.
V porovnání s hrou S Citem je zde silně zastoupen etický a existenciální rozměr života, jehož podstaty se postavy snaží dopátrat. Autentičnost a neopakovatelnost divadelního zážitku, příznačnou pro „kamennou“ dramaturgii, podporuji i civilní mimo herecká intermezza odborníků a umělců, kteří se zabývají mariánskou tematikou a již budou jednotlivě zváni coby hosté konkrétních večerů.
https://divadlokamen.cz/poricska_madona
