Divadlo Kolowrat uvede premiéru hry o Vincentu van Goghovi
Předposlední novinkou činohry Národního divadla v Praze v této sezoně bude ve středu 29. května hra Stefana Massiniho Ohlušující pach bílé přibližující životní osud Vincenta van Gogha. V režii Lucie Bělohradské se na komorním jevišti divadla Kolowrat představí například Karel Dobrý, David Matásek a František Němec.
Inscenace je už třetí "životopisnou" prací této režisérky na této scéně - po Leoši Janáčkovi a Virginii Woolfové. Sama přiznává, že se jí splnil jakýsi sen o triptychu na téma výjimečný umělec - výjimečný životní osud. "Je to rozevřený vějíř mezi literaturou, hudbou a výtvarným uměním, mezi tak sobě vzdálenými bytostmi. A přesto mají Woolfová, Janáček a van Gogh cosi společného. Posunuli hranice svého oboru, ale jako by člověk sledoval stejný zápas - o prosazení svého proti všem. A za jakou cenu," uvedla.
O Vincentu van Goghovi byly napsány regály knih a studií, jeho život byl vším výjimečný a hraniční, stejně jako celá jeho osobnost, domnívá se Bělohradská. Proto si podle ní nezaslouží jakékoliv stručné zjednodušení typu vyděděnec společnosti s geniálním talentem či osamělá duše.
"Byl to člověk svému okolí i sám sobě nesrozumitelný. Spolu s autorem jsme se vydali průsmyky jeho nitra. Tápeme jimi, hledáme, ptáme se. Tak asi jako každý, kdo se s osobností van Gogha setká," vysvětlila Bělohradská s tím, že když malíř jako sedmatřicetiletý zemřel, měl na kontě jediný prodaný obraz.
Vedle van Gogha je námětem hry i psychiatrie a její proměny na konci 19. století. Také proto se mohou diváci těšit na příběh, v jehož ohnisku je lidská duše. "Je to intimní hra, která stojí a padá s herci. Je plná tajemství, jako celý malířův život. Klade otázky, neodpovídá - to nechť udělá každý sám," dodala.
Příběh se odehrává mezi strohými bílými zdmi pokoje v ústavu pro duševně choré. Společnost tu malíři dělají pouze narcistický, nenáviděný "doktor zlo" - psychiatr Vernon-Lazar, k jehož vášním patří kromě mučení i šlechtění bílých sasanek, a dvojice říhajících, dosti tupých ošetřovatelů.
Za poutavě a citlivě vystavěný text dostal autor Stefano Massini v roce 2005 cenu Premio Pier Vittorio Tondelli. Hra prý kulminuje hned třikrát a třikrát zvedá diváka ze židle. Poprvé nečekaným zklamáním, podruhé ze strachu před nadcházejícím a nakonec z důvodu nechtěné rezignace.
