Divadlo Lampion slaví 70. narozeniny
K významnému jubileu vznikla výstava mapující historii Divadla Lampion. Od 4. do 30. 11. bude výstava LAMPION 70 k vidění ve foyer společenského domu v Neratovicích.
Okénko do historie:
Divadlo vzniklo na úplném konci 40. let, v rámci velké vlny řízeného zakládání divadel jako pobočka Ústředního loutkového divadla. Profesionální působení zahájilo 8. ledna 1950. V jeho dlouhé historii se neustále střídala období samostatnosti a správního spojení s Městským divadlem Kladno.
První významnější etapou kladenské loutkové scény bylo období uměleckého vedení divadla Václavem Charvátem (1957 – pol. 70. let). V divadle působily tehdy výrazné osobnosti loutkového divadla jako byli: herečka a režisérka Markéta Schartová, výtvarníci Lubor Friedrich a Karel Hlavatý, režiséři Jiří Jaroš, Vladimír Gromov a později zejména tvůrčí tým Karel Brožek (režie), Alois Tománek (scénografie) a Jaroslav Pešek (choreografie).
V dalším období, pod vedením Jaroslava Volfa, měla určující vliv na směřování divadla dramaturgyně Venuše Dytrychová. S divadlem v této době začali spolupracovat režiséři Karel Makonj, Zdeněk Miczko, Josef Henke, Pavel Vašíček a Jiří Středa, výtvarníci Zdeněk Bauer a Zdeněk Hajduch. Asi nejvýraznější inscenací této éry bylo Děvčátko z rýžových polí (1983, režie Karel Brožek, výprava Zd. Bauer, H. Cigánová), ve které již účinkovala herečka Waldraut Ritterová, která v Lampionu působí až dodnes. Jaroslava Volfa ve funkci uměleckého šéfa vystřídal v roce 1985 Pavel Polák, který dříve působil v Naivním divadle v Liberci.
Další éra kladenské loutkohry se započala po revoluci. V roce 1990 nastoupil na místo ředitele již dlouhodobý spolupracovník divadla Karel Brožek. Divadlo bylo konečně přejmenováno na Lampion. Vrátil se výtvarník Alois Tománek a dramaturgyní divadla se stala Nina Malíková. Divadlo se zaměřilo, kromě tvorby pro děti i na dospívající a dospělé publikum (například Gayova Žebrácká opera (1996), variace na Marloweovu Tragickou historii o doktoru Faustovi (1997) či pozoruhodný divadelní experiment inspirovaný knížkou R. D. Bacha Racek (1997), vše v režii Karla Brožka). Historicky prvně se na scéně loutkového divadla objevil jako autor i Václav Havel (Zítra to spustíme!, 2000, režie Karel Brožek).
V lednu 2006 bylo divadlo opět sloučeno s Městským divadlem Kladno (pod vedením Blanky Bendlové). Uměleckým šéfem se stal Ondřej Lážňovský, dramaturgyní Zuzana Vojtíšková. Lážňovský často spolupracoval s výtvarnicí Petrou Vykoukalovou. V tomto období stojí za zmínku například inscenace Tajemný hrad v Karpatech (rež. Ondřej Lážňovský). Ondřeje Lážňovského ve funkci uměleckého šéfa vystřídala v sezóně 2008/2009 Zita Morávková. Za jejího působení vznikla například pohybově-taneční inscenace Putování smůly za štěstím (rež. Martin Pacek).
Od jara 2013 do konce roku 2015 byl uměleckým šéfem divadla Daniel Přibyl. Jako kmenového režiséra angažoval Branislava Mazúcha. Krátce zde působila jako dramaturgyně Jana Kuklová.
V lednu 2016 vystřídal Přibyla ve funkci uměleckého šéfa dosavadní kmenový režisér Branislav Mazúch. Změnilo se také vedení divadla – na pozici jednatele nastoupil Jan Krafka. Od dubna 2017 byla dramaturgyní Divadla Lampion Helena Kebrtová, která zde již působila v sezóně 2014/2015. Díky dokončení rekonstrukce MDK a odchodu činoherního souboru zpět do samostatné budovy vznikl prostor pro další rozšiřování činnosti Divadla Lampion. Novinkou v sezóně 2017/2018 byl dramatický kroužek a bohatá nabídka doprovodných programů (včetně specializovaných dramaticko-výchovných divadelních dílen) pod vedením lektorky Dominiky Prokopové a v současnosti také lektora Jana Mrázka. Od října 2017 Divadlo Lampion umělecky vede Lucie Radimerská, která nastoupila společně s kmenovým dramaturgem Matoušem Danzerem. Většina současného repertoáru vznikla již pod jejich taktovkou. Od sezóny 2018/2019 navíc připravují Mezinárodní festival loutkového divadla Amplion.
