Divadlo Líšeň připravilo dokumentární inscenaci Zpověď bachaře
Divadlo Líšeň od počátku své existence chápe divadlo jako prostředek k dialogu ve veřejném prostoru. Postupně vznikla v jeho tvorbě i linie angažovaných her, které uvádí společně s besedami s pamětníky, novináři nebo lidskoprávními aktivisty. Rozvíjí prostřednictvím divadla i těchto setkání témata, která hýbou naší současností, nebo naopak potřebují nově vnést do veřejné diskuse. V dramaturgické linii apelativního a dokumentárního divadla her vznikla také nová inscenace Zpověď bachaře. Hra je součástí rozsáhlého projektu Provokující divadlo.
Každá z postav inscenace Zpověď bachaře má svůj předobraz v konkrétním člověku. Hru věnujeme těmto skrytým autorům a autorkám – lidem, kteří žili, trpěli, vzdorovali i umírali v komunistických lágrech v době inscenovaných politických procesů vrcholících v 50. letech minulého století.
Inscenace vznikla na motivy dobových dokumentů, textů, vzpomínek a osudů. Děj hry je inspirován zvláště osudy Mons. Jana Podveského odsouzeného v souvislosti s babickými procesy, jehož příběh zaznamenal Jaroslav Sojka v knize Příteli, tenkrát jsem věřil, dnes mám vše ověřené. Kniha také zachycuje vzpomínku Jana Podveského na Marii Rezkovou, která se v reakci na zlovůli režimu nabídla jako smírná oběť a tragicky zemřela ve svých pětadvaceti letech na začátku padesátých let.
Podrobný vhled do praktik vyšetřovacích orgánů poskytl krátce vězněný vyšetřovatel státní bezpečnosti Bohumil Doubek v rozsáhlé výpovědi, kterou sepsal v rámci vlastní obhajoby.
Se zločineckým režimem stalinistického typu, k jehož nejzrůdnějším projevům patřily justiční vraždy zákulisně řízené sovětskými poradci, jsme se dosud nevypořádali. Původci zločinů nebyli většinou odhaleni, za jejich skutky nebyl vyměřen odpovídající trest. Dnes jsme svědky přímého vlivu bývalých komunistů a agentů Státní bezpečnosti na řízení státu. Dochází k bagatelizování totality. O to naléhavější je třeba zdůrazňovat, že jsme na ni nezapomněli. Hru Zpověď bachaře vnímáme jako naše vyrovnání s minulostí a projev úcty těm, kteří promlouvají písemnými svědectvími či ve vzpomínkách svých blízkých i spoluvězňů, a také těch bezejmenných, odkazujících nám mementa lásky i hrůzy vyškrábaná do omítek vězeňských cel.
Zdroje:
- Jaroslav Sojka: Příteli, tenkrát jsem věřil, dnes mám vše ověřené
- Výpověď vyšetřovatele STB Bohumila Doubka zveřejněná v publikaci Karla Kaplana STB o sobě (ke stažení na webu Policie České republiky)
- Historické materiály k procesu „Babice“ – Badatelna ABS Brno – Kanice
- Miroslav Kasáček, Luděk Navara: Mlynáři od Babic
- Publikace a nahrávky ze sbírky Paměť národa
- Helena Havlíčková: Dědictví (Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu 1948 – 1989)
- Eva Mádrová: Velezrada pro TGM
- webové stránky: Ústav pro studium totalitních režimů, Post Belluma Paměť národa (dobové materiály z 50. let – nahrávky procesů, plakáty, propagandistické filmy, zákony atd.)
- Osud, osobní postoj, myšlenky nebo texty Marie Rezkové, Růženy Vackové, Evy Mádrové, Boženy Kuklové – Jíšové (z knihy Verše psané za mříží jsme použili úryvek básně Rozhovor se starou „kulačkou“)
- Prostor a historie Věznice na Cejlu
ZPOVĚĎ BACHAŘE
Divadelní zúčtování s komunistickou minulostí. Odpověď na mementa lásky i hrůzy vrytá do omítek cel žalářů.
Scénář a režie: Pavla Dombrovská
Masky, loutky, kostýmy: Jakub Růžička
Hudba, zvuky, scéna, světla: Luděk Vémola, Pavla Dombrovská
Hrají: Matěj Záhořík, Filipína Cimrová, David Tchelidze
PREMIÉRA 10. 6. 2021 v 19.30 v Klubu Leitnerova, Brno
Po představení bude následovat beseda s novináři a historiky Luďkem Navarou a Miroslavem Kasáčkem z Občanského sdružení Paměť.
