Divadlo MANA zahajuje v září sezónu dvěma premiérami
Hra Petera Müllera Smutná neděle, zachycující pozoruhodný osud geniálního klavíristy Rezsö Seresse, kterému všichni říkali Rudi. Příběh nezdolné vůle, humoru, optimismu a schopnosti vidět i v tom nejhorším marasmu záblesk krásy. Ale i hra o rodinných vztazích Máma říkala, že bych neměla uznávané anglické autorky Charlotte Keatleyové, která s jiskrou a nadhledem zkoumá vztahy čtyř generací žen v jedné rodině na pozadí velkých společenských změn 20. století. To jsou dvě inscenace, které se už v září dočkají premiéry „naživo“ ve Vršovickém divadle MANA. Obě inscenace byly zatím k vidění jen online, teď však vršovická scéna konečně přivítá i první diváky přímo v hledišti.
„Smutná neděle“ premiéra 9.9.2021
Hra o životě i celoživotní múze geniálního muzikanta a klavíristy Rezsö Seresse
Maďarský Žid Rezsö Seress, vlastním jménem Rudi Spitzer, trávil většinu svého života za klavírem v budapešťské kavárně, kde hrál své songy. Ten nejslavnější z nich, Smutnou neděli, měli v repertoáru později téměř všichni jazzmani i šansoniéři. V Maďarsku prožil dva totalitní režimy a jeho život se potácel od světové slávy až k ohrožení života a zákazu tvorby. To vše inspirovalo významného dramatika Petera Müllera, aby napsal hru na motivy Rudiho života „Smutná neděle se nese v lehkém, kabaretním duchu. Rudi se vrací k nejdůležitějším okamžikům svého života I po jeho smrti se s ním setkáváme v kabaretu. V nebeské kavárně rekapituluje svůj život. A přestože to byl život těžký, vypráví o něm Rudi velmi lehce, humorně. Způsobem, který bychom v českém prostředí nazvali pábení,“ dodává dramaturgyně divadla Věra Mašková.
Celý život Rudiho byl plný paradoxů. Slavný muzikant neměl žádné hudební vzdělání, neznal noty a na klavír uměl hrát jen jednou rukou. Přesto jsou jeho písně úžasné. Vždycky reagovaly na tep doby a odrážely ji tak dokonale, že z každé byl zanedlouho hit.. „Přestože autor textu Pál Jávor psal především o nešťastné lásce, Rudimu se podařilo v písni Smutná neděle vystihnout s velkou naléhavostí pocit té doby. Jeho hudbu uslyšíme v aranžmá brilantního pianisty a skladatele Petra Ožany, který také v inscenaci hraje na klavír a svým doprovodem nápaditě dotváří jednotlivé scény. Každá z jeho životních epizod ve hře evokuje nějakou humornou příhodu. A zároveň se stává inspirací pro novou píseň“, dodává Věra Mašková.
Hlavní roli ztvární mladý charismatický herec, držitel Thálie Zbigniew Kalina. Rudiho manželku hraje muzikálová hvězda Kateřina Bohatová. Režie této mimořádné divadelní lahůdky se ujal Ondřej Zajíc.
„Máma říkala, že bych neměla“ premiéra 16.9.2021
Divadelní hit pro matky i dcery
Říkáte si, že svoje dítě vychováte úplně jinak než vaši rodiče? Máte starosti s dětmi? A také vám máma říkala, co by se mělo nebo nemělo? I o tom je nová hra o rodinných vztazích Máma říkala, že bych neměla uznávané anglické autorky Charlotte Keatleyové, Inscenace v režii Viktorie Čermákové s jiskrou a nadhledem zkoumá vztahy čtyř generací žen v jedné rodině na pozadí velkých společenských změn ve 20. století. Herecký koncert o vztazích a emocích, ve kterých poznáte sami sebe i své blízké, zde rozehrávají herečky Radka Fidlerová, Dana Černá, Máša Málková a Sandra Černodrinská.
Hru, která se dočkala překladu již do 20 jazyků, napsala Charlotte Keatleyová v 80. letech minulého století. A její text neztrácí nic ze své aktuálnosti ani po bezmála čtyřiceti letech. Objevují se v ní čtyři generace žen z jedné rodiny – ta nejstarší se narodila v roce 1900. A vztah mezi matkami a dcerami se tu ukazuje jako jeden z nejsilnějších a nejzáhadnějších: mísí se v něm láska s nenávistí, žárlivost s obětavostí, laskavost i zášť.
Hra nedává žádný recept na skvělý život. Je plná otázek, bolesti, směšnosti, ale přináší i úlevu. „Je dobré připomenout, že ničí život nikdy nebyl dokonalý. Hledání, tápání, ztráty i nálezy, chyby i výhry jsou přesně tím, co nás činí živoucími bytostmi. Sen o dokonalém životě je mýtus, vhodný pro plastové figuríny ve výkladu. Žádná z naší čtveřice žen není šťastná, žádná z nich není nešťastná, všechny ale vedou svůj zápas se sebou, s okolím, s dědictvím, které na nich zanechala výchova. Každá z nich se snaží vyvarovat chyb své matky tím, že se dopouští vlastních,“ vypráví Věra Mašková.
