Divadlo Ponec uvádí ve středu 5. 3. od 20 h choreografie Třiačtyřicet slunce západů a Beneath the silence

Divadlo Ponec uvádí ve středu 5. 3. od 20 h choreografii Veroniky Kotlíkové (Knytlové) Třiačtyřicet slunce západů, taneční ztvárnění základního motivu a vztahu z Malého prince Antoinea de Saint-Exupéryho. Osamělá tanečnice nachází průvodce v dítěti, které s její pomocí prozkoumává svět a tělo v pohybu.

Druhým neméně zajímavým představením večera je Beneath the silence od Petra Miky a Olgy Cobos. Choreografické rozjímání nad spirituálním a fyzickým principem lidské existence je inspirována reálnou zkušeností. Obě performance pocházejí z dílny tanečního uskupení VerTeDance.

V Třiačtyřicet slunce západů nechce Malý princ namalovat beránka, ale třeba udělat křeslo z těla své „velké“ společnice, Terezy Ondrové. Představení přebírá některé obecně známé charakteristické atributy díla jako například poušť (písek na scéně) či šáličku Malého prince, ztvárněného osmiletým Davidem Králíkem, který není v divadle Ponec nováčkem - účinkoval již v předchozím opusu VerTe The Brave. Jde spíše o rodinné představení, těžící z neobvyklosti tanečního propojení účinkujících. Nespoléhá se na dětské narativní vyprávění, ale stojí spíše na abstraktnějším pohybově-tanečním vykreslení vztahu a setkání malého a velkého člověka na scéně. (z recenze k premiéře v Tanečních aktualitách, Kristina Durczaková, 29. 9.07)

„Před dvěma lety mi jeden člověk řekl, že vidí můj hrudník přeseknutým kovovým pásem na dvě části. O měsíc později jsem onemocněl,“ uvádí k tématu Beneath the silence choreograf Peter Mika a dodává: „Hlava a srdce nemohou existovat navzájem od sebe odděleně. Teprve když si tuto skutečnost plně uvědomíme, stane se náš život magicky krásným.“ Peter Mika s Olgou Cobos v představení rozvinuli interpretační kvality tanečnic, lyrismus jedné i typickou fyzičnost druhé.

Více o tanečních představeních

Název: Třiačtyřicet slunce západů

Choreografie: Veronika Knytlová

Tančí: Tereza Ondrová, David Králík

Hudba: Tomáš Procházka

Název: Beneath the silence

Choreografie: Peter Mika, Olga Cobos

Tančí: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová

Zvukový design: Maxim Iioundine

Světelný design: Pavel Kotlík

Scéna: Pavel Kotlík, Peter Mika

Kostýmy: Olga Cobos (návrh), Markéta Kubíčková (realizace)

Více o choreografech a tanečnicích

Tereza Ondrová i Veronika Knytlová začínaly s tancem společně v Tanečním centru Praha. Účinkovaly v několika choreografiích Mirky Eliášové a později také Jana Kodeta. Obě se staly členkami tanečního souboru Domino Lenky Ottové. Tereza Ondrová zde tančila mimo jiné v choreografii Felixe Ruckerta „Sbalit“. Veronika Knytlová získala angažmá v Bratislavském divadle tanca, kde poprvé spolupracovala s autorskou dvojicí Peter Mika - Olga Cobos na projektu „Čajka“. V rámci PQ se podílela na projektu Carol Brown. V té době začínají obě tanečnice uvádět své první společné choreografie (Průzor hrdlem, Kruh II.) u nás i v zahraničí. Vzniká uskupení VerTeDance, jejímž třetím členem je light designer Pavel Kotlík. Obě účinkují v projektu Tance Praha a Maďarského choreografa Putto „Vibrations“. Další společný opus „Tichomluva – neočekávaný chod“ získal Cenu Sazky 2005 za objev v tanci. Současně vzniká představení „Beneath the Silence“ jako výsledek další spolupráce s P. Mikou a O. Cobos. Jako poslední připravili premiéru „The Brave“. Tereza Ondrová je absolventkou pražské AMU, obor taneční pedagogika, Veronika Knytlová studuje na UK obor primární pedagogika.

Více informací na www.vertedance.com

Olga Cobos absolvovala Královskou Akademii v Madridu a školu Anny Sanchez v Barceloně. V Portugalsku pracovala s Ruiem Hortou. Šest let byla členkou S.O.A.P. Dance Theater Frankfurt. V roce 1996 byla přizvána ke spolupráci s Gulbenkian Ballet v Lisabonu. Získala první cenu na mezinárodní soutěži „IV. Concours International de Dance Paris 1994“. Prestižní evropský časopis Ballet International Tanz Aktuell ji nominoval na cenu nejlepší tanečnice roku 1999.

Peter Mika tančil v souborech Torzo v Bratislavě a Bruno Genty v Paříži. Čtyři roky působil v taneční skupině S.O.A.P. ve Frankfurtu, pak odešel do skupiny Roberta Poola. V roce 1998 byl vyznamenán cenou Nadace Rudolfa Nureyeva na 8. mezinárodní soutěži Dance Paris. V roce 1999 se stal členem Rui Horta Stage Works v Mnichově. Pravidelně učí na Iwanson Dance School a na tanečních festivalech, vystupuje s Russelem Maliphantem.

Zdroj: zuzana@tanecpraha.cz